Stane se nám, že naše city ztratí rovnováhu a my se snažíme najít tu správnou cestu, která by nám vrátila naši lásku, přátelství, ale i ten dobrý obchodní vztah. Prostě chceme prožívat život v jeho plné kráse. Ale někdy to jde pěkně ztuha. Vyplýtváme mnoho sil a výsledek je v nedohlednu. V těchto momentech se cítíme bezmocní a prázdní jako vykuchaná kachna. Ale inteligentní lidé s pozitivním myšlením dobře vědí, že získat opět citovou vazbu je otázka pomalého růstu, ke kterému musíme přistupovat s velkou péčí a opatrností. Ale také existují jedinci, kteří ničí lidské mosty, neboť jejich rozum není ochotný se zamyslet nad lidskou úctou, dobrostí a porozuměním. Je logické, že když chceme někomu rozumět, tak s ním musíme komunikovat. Protože když nám slova selžou, tak si nikdy nemůžeme s naším okolím udělat pořádek nebo určitou nápravu. Ať je to při sdělování příjemných věcí, ale i nenávisti. Vždyť ke kolika vraždám a sebevraždám došlo kvůli zhroucené komunikaci! Přece násilí nebo zabíjení se není projevem dobrých mileneckých a přátelských vztahů nebo vysvětlení nešťastného života. Slova, která se touto formou předávají, mají hodně daleko od zdravého rozumu a veškerého zájmu. Myslím si, že je to většinou akt slabých osobností a jejich zraněná pýcha jedná zhoubně a velmi povrchně. V loňském roce zažilo mnoho lidí velké zklamání v milostném životě. Není divu, protože se objevují na lásku větší požadavky. Musí to být bohatství, vynikající komunikace a k tomu princ s dobrým srdcem a mozkem. A to je kámen úrazu. Jak je vidět, pánové se nedostanou daleko pouze se svým ochranitelským instinktem! Protože skoro každá dáma v naší republice je vzdělaná a soběstačná! A navíc si dokáže vydělat své peníze. Ale žádné strachy, protože každé rozloučení nám otevírá dveře k novým situacím, možnostem a nové lásce. A jak je to v přátelských a obchodních vztazích jsem se zeptala osobností ze světa umění a obchodu.
Orhideja Vojnovič – Škrbič
MAJITELKA NĚKOLIKA RESTAURACÍ A GALERIE DEA ORH
Jak snášíte zklamání v přátelském nebo obchodním životě?
Zklamání v přátelském vztahu prožívám velmi těžce. Snažím se to pochopit, abych neomezovala sama sebe neustálou myšlenkou – proč se to přihodilo? Není to jednoduché, ale vím, že musím životem dál. Rozpad obchodního vztahu mne netrápí, protože vždy přijde nějaký nový.
Dokážete si vytvořit snadno a rychle vztah nový?
To neumím. Potřebuji k tomu dokonalé poznání a spoustu času. Já totiž nejdříve zasadím semínko citu a bedlivě se o něj starám. A když z něj vyroste strom, o to je přátelství silnější.
Nyní se mnoho lidí vyhýbá hlubším pocitům života. Jednají a myslí velmi povrchně. Myslíte si, že jsou to emocionální mrzáci? Nebo jsou tomu na vině společenské podmínky v našem státě?
Já bych do toho nemíchala společenské podmínky. To, jak jednáme a přemýšlíme, záleží na síle osobnosti. Protože chovat se vznešeně k lásce a k obchodním partnerům, vlastně mít celkově úctu k životu, se nedá jen tak naučit.
Jaroslava Sedláčková
MANAGERKA
Jak snášíte zklamání v přátelském nebo obchodním životě?
Velmi zle. „Podpásovky“ v obchodních vztazích se bohužel dějí dosti často a zde se snažím předejít jim co nejlépe postavenou smlouvou a prověřením dotyčné osoby. I tak jsem se nevyhnula několika zklamáním a univerzální recept na ochranu proti lhářům a podvodníkům nemám. Snad jen varovat známé a s dotyčným už nespolupracovat. Mám dojem, že s ohledem na miniaturní vymahatelnost práva v této zemi ani nic jiného nezbývá. V osobních vztazích je to mnohem bolestivější – zklame-li blízký člověk, cítím se, jako by mi uvnitř kus ukousl. Jsem nastavená tak, že hledám chybu především u sebe. A tak se pokaždé ptám: „Měla jsem zbytečně velká očekávání? Odhadla jsem špatně situaci? Řekla jsem či udělala něco nevhodného?“ Dlouze tato zklamání řeším, hloubám nad nimi, nakonec se snažím vzít si ponaučení pro příště. A odpustit jemu i sobě.
Dokážete si vytvořit snadno a rychle vztah nový?
Jsou různé formy vztahů. Popovídat si se sousedem, s paní v tra?ce, při venčení psa, probrat s kolegy u cigarety práci a počasí nebo recepty, to mi nedělá problém. Jsem extrovert a ráda se směji, miluji dobré historky, suchý humor i břitké sarkasmy nebo obyčejné povídání o obyčejných věcech. Asi mám štěstí na sousedy, tra?kanty, pejskaře i kolegy. Ale vytvořit a následně prohlubovat opravdu dobrý, tedy pevný vztah, ať už přátelský, partnerský či obchodní? To chce čas, oboustrannou ochotu, vzájemnou snahu a důvěru. Čím jsem starší a zkušenější, tím déle mi to trvá. S výjimkou lásky – do té bohužel či bohudík skáču po hlavě a naplno a neumím to jinak. Zkrátka sbírám historky na dobu, až před sebou budu třaslavě postrkovat ohrádku v penzionu pro seniory či v chudobinci.
Nyní se mnoho lidí vyhýbá hlubším pocitům života. Jednají a myslí velmi povrchně. Myslíte si, že jsou to emocionální mrzáci? Nebo jsou tomu na vině společenské podmínky v našem státě?
Přijde mi, že speciálně v naší zemi chceme všechno rychle a hned: pracovní úspěchy, naplněné lásky, vysoké výdělky, krásná těla, úžasné prožitky, hezké věci a vše, co souvisí s pocitem štěstí. Bohužel, společenské klima v tomto státě – a možná i na této planetě – k tomu přispívá. Nechci planě mudrovat, sama mám k dokonalosti velmi daleko, ale myslím, že jsme se stali mistry instantních řešení. Namísto výletu do přírody strčíme „vonítko“ do zásuvky a koupíme obrovskou plazmovou televizi, chybějící rodinu nahrazujeme přáteli na Facebooku, sílu bylinek tabletkami, stisk ruky sms zprávou atd. Ale nesoudím, neboť každému, co jeho jest. Mám ráda pohled do očí, pohlazení, ležení v posteli s knížkou, zběsilý tanec v obýváku či u ohně s rukama nad hlavou. Zrovna tak i ženské povídání u dobré kávy a cigarety, nákupy nezbytností jako třeba hrnečku s ručně malovanými hvězdičkami nebo francouzského spodního prádla, hnětení těsta a bublání guláše na sporáku. Prostě život, jeho chuti i vůně, noční fantazii i denní realitu. Jak říkávala moje babička Agnes: „Žij, jako když kousneš do broskve. Na jazyku trošku pálí, někdy je nahořklá, kyselá nebo sladká, ale musí být šťavnatá!“ Takže na instantní polévku mě nikdo nedostane.
„NAMÍSTO VÝLETU DO PŘÍRODY STRČÍME ‘VONÍTKO‘ DO ZÁSUVKY A KOUPÍME OBROVSKOU PLAZMOVOU TELEVIZI, CHYBĚJÍCÍ RODINU NAHRAZUJEME PŘÁTELI NA FACEBOOKU, SÍLU BYLINEK TABLETKAMI, STISK RUKY SMS ZPRÁVOU, ATD.“ JAROSLAVA SEDLÁČKOVÁ
Jiřina Kalinová
MAJITELKA BODY LASER ESTHETIC
Jak snášíte zklamání v přátelském nebo obchodním životě?
Zklamání snáším vždy špatně jako každý z nás. Pouze rozlišuji obchodní a osobní. V obchodním světě může být zklamán, když to tak mám nazvat, kdokoliv, vůči tomu se musíme obrnit. Osobní zklamání mne více zasáhne a bolí.
Dokážete si vytvořit snadno a rychle vztah nový?
Je to velice individuální, každý z nás si určuje své tempo.
Nyní se mnoho lidí vyhýbá hlubším pocitům života. Jednají a myslí velmi povrchně. Myslíte si, že jsou to emocionální mrzáci? Nebo jsou tomu na vině společenské podmínky v našem státě?
S takovými lidmi se odmítám stýkat, natož navazovat jakékoliv kontakty.
Jiří Palát
ŘEDITEL
Jak snášíte zklamání v přátelském nebo obchodním životě?
Pokud se týká obchodu, zklamání je součást reality a člověk s ním musí počítat. Všechno se zkrátka nepovede a ne každý projekt, který vypadá na počátku slibně, skončí úspěchem. Takové zklamání je potom jakési kalkulované riziko a je třeba být na neúspěch připraven. Zde pro mne vždy platí ono staré a známé „Co mě nezabije, to mě posílí“. Horší je to v životě osobním, myslím si, že opravdový přítel nezklame. Možná i proto si přátele vybírám poměrně konzervativně. Ale nikdy neříkám nikdy, takové zklamání pak hodně bolí
.
Dokážete si vytvořit snadno a rychle vztah nový?
Do jisté míry jsem už odpověděl v předchozí otázce. Nepatřím k lidem, kteří si jednoduše vytváří zásadní osobní, tedy partnerské či přátelské, vztahy. Takový vztah, který by měl prověřit dlouhý čas, se prostě nebuduje snadno a rychle. Jiné je to v pracovním životě, dnešní doba nám nedává mnoho času, je proto třeba se rozhodovat rychle a efektivně. Mám řadu velmi dobrých obchodních partnerů, na které se můžu stoprocentně spolehnout, vztah s nimi je však jiný, rádi se vídáme za jednacím stolem, máme oboustranně výhodný a korektní obchodní vztah, ale volný čas spolu prostě netrávíme. Hodně manažerů si dnes úzkostlivě hlídá svůj soukromý svět, rodinu či volný čas.
Nyní se mnoho lidí vyhýbá hlubším pocitům života. Jednají a myslí velmi povrchně. Myslíte si, že jsou to emocionální mrzáci? Nebo jsou tomu na vině společenské podmínky v našem státě?
Začnu odzadu. Poměrně často cestuji a nemyslím si, že by se společenské podmínky v našem státě natolik lišily od ostatních zemí minimálně v Evropě. Doba se nám prostě nějak zrychlila, v době elektronické korespondence už neposíláme dopisy ani pohledy. Přání k Vánocům převzaly textové zprávy. Mobilní telefon je součástí našeho každodenního života, a přesto nemáme stále dost času vidět se se svými přáteli. Mailujeme, skypujeme a kdovíco ještě, máme málo času na své děti, které si místo s námi hrají s počítačem, úspěch ?rmy je měřítkem našeho vlastního úspěchu. Nevím, jestli jsme emocionální mrzáci, ale myslím si, že nám chybí stále dostatek pokory, někdy i vzájemné úcty i vztah k tradičním životním hodnotám. Je to možná do jisté míry i otázka věku, nejprve chceme hodně vidět a prožít, vydělat peníze, mít uznání v zaměstnání, na vztahy nám prostě nezbývá tolik času, neboť se nám změnily preference. Teprve ve zralejším věku jsme ochotni o těchto věcech více přemýšlet a postupně je měnit, to znamená, že to snad s námi není ještě tak špatné.
Eva Čížkovská
HEREČKA
Jak snášíte zklamání v přátelském nebo obchodním životě?
Každé zklamání je pro mne velmi těžké, ale samozřejmě pokud jde o zklamání v přátelském či partnerském vztahu, pak je mnohem víc bolestivé než pokud jde o vztah obchodní. Není nic horšího, než když vás zradí ten, komu bezmezně důvěřujete, ten, za koho byste se byla ochotna do krve bít, ten, od koho nikdy nečekáte, že by vám ublížil. Stalo se mi to několikrát, vždy to pro mne bylo těžké zklamání, cítila jsem to jako podraz a ptala se proč? Proč někdo, koho máte rádi a kdo snad měl rád vás, aspoň jste si to až do osudného dne mysleli, a komu jste bezmezně důvěřovali, něco takového udělá, co ho k tomu vedlo? Poprvé jsem přemýšlela, co člověka vede k tomu, aby zradil a podrazil svého nejlepšího přítele. Snad k tomu byl donucen okolnostmi nebo to byl čistě „omyl“ a on si ani neuvědomil, že tím zničí naše přátelství? Ne, moc dobře věděl či věděla, co dělá, ale přátelství pro dotyčného či dotyčnou nic neznamenalo! Je to smutné, ale dnes mi trvá dlouho, než uvěřím, že mohu o někom říci, že mezi námi existuje opravdu přátelský vztah! Oproti tomu zklamání v obchodním životě se dá brát dvěma způsoby. Jestliže podepíši obchodní smlouvu a nepřečtu si svá práva a povinnosti, je to jen a jen má vlastní blbost. Jestliže můj obchodní partner nedodrží naši obchodní smlouvu, je to podvod, jisté zklamání je tam také, ale pro mne je to podvod a více s tím člověkem nechci přijít do kontaktu. Život je příliš krátký na to, aby si ho člověk kazil podvodníky!
Dokážete si vytvořit snadno a rychle vztah nový?
Jsem člověk komunikativní a společenský, ale než se přesvědčím, že mohu někomu důvěřovat, vždy to nějakou dobu trvá. Pokud mám jen malé pochybnosti, neuvěřím a dotyčnou osobu si nepřipustím do své blízkosti.
Nyní se mnoho lidí vyhýbá hlubším pocitům života. Jednají a myslí velmi povrchně. Myslíte si, že jsou to emocionální mrzáci? Nebo jsou tomu na vině společenské podmínky v našem státě?
Netrou?a bych si tyto lidi nazvat emocionálními mrzáky, ale spíše „chudáky“, ti lidé mají svůj pohled na svět, jsou ochuzeni o ten náš bohatý, krásný, i když někdy smutný, život. Jejich životní hodnoty se nikdy neshodnou s těmi našimi, ale své ochuzení si neuvědomují. Samozřejmě že doba, ve které žijeme, tomu asi velmi napomáhá, ale přesto bych z toho nevinila jen společenské podmínky v našem státě. Pokud by tomu tak bylo, byli bychom všichni povrchní a všichni bychom uvažovali povrchně. Naštěstí tomu tak není. Setkávám se s jedinci, kterým povrchnost rozhodně není cizí, ale většinou jde spíš o jedince a velmi často se s tím setkávám u mladých lidí. Společnost povrchních lidí rozhodně nevyhledávám, ale někdy se setkání s nimi nedá vyhnout. U mladých lidí je to ještě omluvitelné, hodně záleží na výchově v rodině a životních zkušenostech, na tom, čím museli v životě projít, aby poznali, o co v životě opravdu jde a na jakých hodnotách skutečně záleží. Neustálé vysedávání u počítačových her je povrchnosti neodnaučí. Někteří mají problém uvědomit si realitu života. Jestliže bude mít naše mládež vše naservírováno na „stříbrném podnose“, bez vlastního přičinění, jestliže se nebude muset o své místo v životě a o své sny sama zasloužit a jestliže jí nebudeme umět ukázat ty správné životní hodnoty, vyroste nám celá generace povrchních lidí a to nám nikomu nepřeji!
Václav Knop
REŽISÉR
Jak snášíte zklamání v přátelském nebo obchodním životě?
Čím jsem starší, tím to snáším snadněji, protože život mě naučil, že zklamání přichází jedno za druhým, a tak jsem si pozvolna zvykl, že nemůžu očekávat nic jiného.
Dokážete si vytvořit snadno a rychle vztah nový?
Jsem sice komunikativní člověk, nedělá mi potíže pustit se do hovoru s prodavačkou nebo pošťačkou, ale to je proto, jak říká moje žena, že jsem žvanivý typ. Na hlubší vztahy jsem už opatrnější, což souvisí s první otázkou.
Nyní se mnoho lidí vyhýbá hlubším pocitům života. Jednají a myslí velmi povrchně. Myslíte si, že jsou to emocionální mrzáci? Nebo jsou tomu na vině společenské podmínky v našem státě?
Na duši jsou lidé stejně zranitelní a schopni hlubokých citů jako třeba v minulém století, jen už není v módě dávat to najevo. Je pohodlnější nasadit si masku cynismu, důkazem mého tvrzení jsou i mé odpovědi na první dvě otázky.
Petr Zempliner
PŘEDSEDA PŘEDSTAVENSTVA RESORTU SVATÁ KATEŘINA
Jak snášíte zklamání v přátelském nebo obchodním životě?
Zklamání v přátelství snáším velmi těžce. Opravdových přátel mám málo a proto si přátel vážím. Zklamání v podnikání zažívám, ať větších či menších, mnoho a bez jistého nadhledu a lehkosti bych se musel zbláznit. Podnikat bez neúspěchu, bohužel, neumím.
Dokážete si vytvořit snadno a rychle vztah?
Nevím, co přesně chápete pod pojmem „vztah“. Tedy, jsem člověk spíše konzervativní a navazování jakýchkoliv vztahů mi nějaký čas trvá.
Nyní se mnoho lidí vyhýbá hlubším pocitům života. Jednají a myslí velmi povrchně. Myslíte si, že jsou to emocionální mrzáci? Nebo jsou tomu na vině společenské podmínky v našem státě?
Nejsem si jist vaším tvrzením že „Nyní se mnoho lidí vyhýbá hlubším pocitům života. Jednají a myslí velmi povrchně.“ Domnívám se, věřím, že většina lidí, bez ohledu na to, ve které zemi žijí, jedná a myslí podobně, stejně jako naši otcové a dědové. Velká většina lidí nejsou emocionální mrzáci. Tím jsem si jist.
Zuzana Skalická
HEREČKA
Jak snášíte zklamání v přátelském nebo obchodním životě?
Samozřejmě záleží na tom, o jakém druhu zklamání uvažujeme. Jinak člověk snáší zklamání z toho, že kamarádka odřekla schůzku, a jinak to, že nás zradí životní partner. Obecně vzato, zklamání je pocit značně nepříjemný, a proto se také špatně snáší, v obchodním životě se mu lze vyhnout jen těžko, v přátelském to lze pečlivým výběrem přátel a jejich prověřením časem.
Dokážete si vytvořit snadno a rychle vztah nový?
Jsem komunikativní typ, takže vztahy dokáži navázat celkem bez problémů, ovšem zda vztah vydrží, prohloubí se a rozvine záleží na dalších faktorech: osobnostním nastavení obou lidí, rodinném zázemí, společných zájmech, dosaženém vzdělání, preferencích, prostě a jednoduše na vzájemných sympatiích.
Nyní se mnoho lidí vyhýbá hlubším pocitům života. Jednají a myslí velmi povrchně. Myslíte si, že jsou to emocionální mrzáci? Nebo jsou tomu na vině společenské podmínky v našem státě?
Pohybuji se v prostředí, kde se s emocemi pracuje, takže emocionálního mrzáka „abys hledal“. Mnozí lidé se ale vyhýbají emocím, domnívám se, ze strachu, z obavy před tím, že když se příliš otevřou, budou zraněni, zklamáni, nebo případně i zesměšněni. Proto plují po povrchu, nechávají si zadní vrátka stále pootevřená, aby mohli v případě potřeby rychle vycouvat „bez ztráty kytičky“ a takzvaně si nezadat. Společenské podmínky naší současnosti tomu samozřejmě nahrávají, vztahy jsou povrchnější, ale přesto si myslím, že nejhlubší pocity života, emoce a vášně jsou stále stejné. Po staletí lidé usilují o ty samé hodnoty, proto nás také stále baví například dramata W. Shakespeara, kde jejich protagonisté prožívají tytéž emoce jako my.
Heidi Janků
ZPĚVAČKA
Jak snášíte zklamání v přátelském nebo obchodním životě?
V obchodním životě je to spíš běžné a asi bych se usoužila, kdybych si to nějak brala. Trochu mě mrzí, že spíš lidi zapomínají na to, kdo jim pomohl, ale to už k životu taky patří. Co se soukromí týká, tak je to pro mě zásadní věc. Zklamání se v lidech, kteří se tváří jako vaši nejlepší přátelé, vy se jim otevřete a pak zjistíte, že to dělali jen z vypočítavosti či proto, aby získali vaše známosti, které pak za vašimi zády chtějí využít, je to víc než podlé a nedá se prostě na to zapomenout. Zklamání je v tomto případě slabé slovo!
Dokážete si vytvořit snadno a rychle vztah nový?
Záleží na tom, o jaký vztah jde. Přátelství je něco, co se nedá vytvořit rychle a hned, takže tento vtah určitě ne. A když tak o tom přemýšlím, i když mám společnost lidí moc ráda, samota není to, co by mě naplňovalo, hlubším vztahům se tak nějak po různých zklamáních podvědomě bráním. Je to asi i věkem. Začínám být opatrnější.
Nyní se mnoho lidí vyhýbá hlubším pocitům života. Jednají a myslí velmi povrchně. Myslíte si, že jsou to emocionální mrzáci? Nebo jsou tomu na vině společenské podmínky v našem státě?
Emocionální mrzák je hrozné pojmenování, to bych o nikom koho znám nemohla říct. Ale to, že spousta lidí žije úplně pro jiné hodnoty je pravda. Přisuzuji to stylu života, který nám diktují média. Jsem si jistá, že to není jen záležitost týkající se společnosti v našem státě a mám pocit, že se teď tímto způsobem žije ve většině vyspělých zemích. Ale nechtějte po mě ať se odstěhuji do Afriky k nějakému domorodému kmeni, to si raději budu pečlivě vybírat lidi do svého blízkého okolí, kteří v sobě ještě nějaké emoce mají.
Irena Špačková
MEDIÁLNÍ KONZULTANT
Jak snášíte zklamání v přátelském nebo obchodním životě?
Zklamání v soukromém životě je určitě bolestnější než v životě obchodně–pracovním, už jen proto, že čím je člověk starší, tím více se na své přátele spoléhá a důvěřuje jim. V pracovním životě se dokáži ze zklamání rychleji „oklepat“.
Dokážete si vytvořit snadno a rychle vztah nový?
Vztahy si vytvářím poměrně rychle už jenom proto, že nemám problém hovořit otevřeně o svém soukromí a každého trpělivě vyslechnu.
Nyní se mnoho lidí vyhýbá hlubším pocitům života. Jednají a myslí velmi povrchně. Myslíte si, že jsou to emocionální mrzáci? Nebo jsou tomu na vině společenské podmínky v našem státě?
Poslední dobou mám problém se pro cokoliv nadchnout, či naopak se pro něco trápit. Delší dobu mám ten pocit, že se pohybuju na „bodu mrazu“, ani nahoru ani dolů. Možná je to dílem společností, která nutí lidi se příliš emotivně neprojevovat, a dílem asi i lidí samotných. Všichni jsme na sebe opatrní, a strach z možného zklamání je velký.
„JE USPĚCHANÁ DOBA, VŠE SE ŘEŠÍ ZA POCHODU. DNES JSTE TADY A ZÍTRA JINDE, NENÍ SE ČEMU DIVIT. LIDÉ JSOU VÍCE OPATRNÍ V TOM, KOMU DŮVĚŘOVAT. JE TO BOHUŽEL ODRAZ DNEŠNÍHO ŽIVOTA A NE KAŽDÝ SE S TÍM UMÍ JEDNODUŠE ZTOTOŽNIT.“ MARTIN VODIČKA
Václav Vydra
HEREC
Jak snášíte zklamání v přátelském nebo obchodním životě?
Mrzí mě, ale co nejdřív to hodím za hlavu. Život jde dál i bez toho. A je lepší se dívat dopředu a žít přítomností.
Dokážete si vytvořit snadno a rychle vztah nový?
Vztahy nevytvářím. Ty musí přijít samy. Většinou se ani nedají hledat. Ale najednou se objeví.
Nyní se mnoho lidí vyhýbá hlubším pocitům života. Jednají a myslí velmi povrchně. Myslíte si, že jsou to emocionální mrzáci? Nebo jsou tomu na vině společenské podmínky v našem státě?
S tím nemá stát nic společného. Každý je zodpovědný sám za sebe. A pocity života by si měl prožívat naplno a naživo. Bohužel mám dojem, že spousta lidí žije jakýmsi virtuálním životem, kterým nahrazují život skutečný. Život, který je kolem nás – mimo města, kina, televize a počítače. Nenazýval bych takové lidi jako emocionální mrzáky, ale viděl bych v jejich způsobu „života“ velké nebezpečí pro lidstvo, pokud by se takové nazírání života stalo normou.
Martin Vodička
PRODEJNÍ A MARKETINGOVÝ ŘEDITEL
Jak snášíte zklamání v přátelském nebo obchodním životě?
V obchodním životě se s tím s ohledem na moji poměrně dlouhou praxi vyrovnávám celkem snadno. Myslím si, že dokáži již poměrně dobře odhadnout podle chování zákazníků či obchodních partnerů, jakým směrem se bude vztah vyvíjet, nicméně i já jsem občas poměrně značně překvapen. Horší je to v osobním životě, kde dnešní doba nedává aktivním lidem příliš prostoru pro prohlubování a objevování nových přátelství. Tím myslím ta skutečná přátelství, ne ta spekulativní. O to více bolí, když dnes přijdete o dlouholeté přátelství s někým, kdo pro vás hodně znamenal. Já osobně to nyní také pociťuji a bohužel se s tím nevyrovnávám zrovna nejlépe.
Dokážete si vytvořit snadno a rychle vztah nový?
Vytvořit si nový vztah není zase takový problém. Jsem celkem komunikativní a nemám problémy otevřít se novému přátelství. Bohužel skutečnost, zda-li se jedná o pravé přátelství, prověří až čas a do té doby, než o tom budu přesvědčen, nejsem ochoten si tyto „přátele“ pustit příliš k tělu a do svého soukromí.
Nyní se mnoho lidí vyhýbá hlubším pocitům života. Jednají a myslí velmi povrchně. Myslíte si, že jsou to emocionální mrzáci? Nebo jsou tomu na vině společenské podmínky v našem státě?
Je uspěchaná doba, vše se řeší za pochodu. Dnes jste tady a zítra jinde, není se čemu divit. Lidé jsou více opatrní v tom, komu důvěřovat. Je to bohužel odraz dnešního života a ne každý se s tím umí jednoduše ztotožnit. Společenské podmínky na vině určitě jsou a politické dění v našem státě jasně popisuje, o čem to dnes hlavně je. Určitě je kolem nás mnoho států, kde, kdyby se člověk snažil stejně jako tady, by byl na tom mnohem lépe a měl by více času na prohlubování starých přátelství a objevování těch nových.
Mgr. Michal Vacík
ŘEDITEL
Jak snášíte zklamání v přátelském nebo obchodním životě?
Vzhledem k věku a pracovní pozici a hlavně pak podnikání jsem se setkal s mnoha případy osobního i obchodního zklamání. Je to jako s bolestí. Pokaždé vás zabolí, ale zvyknete si ji snášet. Přesto všechno jsem ale pořád nepoučitelný optimista.
Dokážete si vytvořit snadno a rychle vztah nový?
Pokud se pohybujete v obchodní sféře, je vytváření vztahů vaší profesí.
Nyní se mnoho lidí vyhýbá hlubším pocitům života. Jednají a myslí velmi povrchně. Myslíte si, že jsou to emocionální mrzáci? Nebo jsou tomu na vině společenské podmínky v našem státě?
Tak je tomu nejenom v našem státě. Počínaje rodinou, přes školství, až po pracovní poměr, vytratila se nám úcta, loajalita, slušnost, hrdost nad odvedenou prací, je zde naprostá absence autorit, ať už je to státní moc – policie, vláda – či v osobním životě. V tomto případě budoucnost nevidím růžově.
JUDr. Jarmila Hanyková
ADVOKÁTKA
Jak snášíte zklamání v přátelském nebo obchodním životě?
Musela jsem se opravdu zamyslet. Zklamání v přátelském životě si moc nevybavuji. Člověk si musí vždy přátele vyhodnotit a objektivně přiznat, co od nich může očekávat. Když je hodnocení správné, není třeba se zklamání obávat. V obchodním – pro mne v pracovním – životě je horší v tom, že si člověk nemůže vybírat a musí pracovat s těmi, co přijdou. Pokud je špatně odhadnu, pak nejsem zklamaná z nich, ale ze sebe, že jsem špatně posoudila. Následky si pak nesu sama, chvilku na to myslím, ale snažím se poučit.
Dokážete si vytvořit snadno a rychle vztah nový?
To asi neumím. Snadno navazuji kontakty, to je pravda, ale vážný vztah určitě ne. Mám ráda nové kontakty, ráda poznávám nové lidi, neobtěžuje mě vyslechnout jejich problém nebo se s nimi radovat. Proto snad mohu říci, že mám přátel hodně.
Nyní se mnoho lidí vyhýbá hlubším pocitům života. Jednají a myslí velmi povrchně. Myslíte si, že jsou to emocionální mrzáci? Nebo jsou tomu na vině společenské podmínky v našem státě?
Lidé mají posunuté hodnoty. Není to obecně dobře. Bohužel si myslím, že toto uspořádání více podporuje rozvoj těch horších lidských vlastností – závist, hamižnost, nezájem o druhé, sobectví. Moc si přeji, aby v lidech zvítězilo to dobré. Proto je také potřeba to lidem nenápadně ukazovat a za dobré je chválit. V loňském roce jsme s kamarádem u nás na vsi zrealizovali sbírku na otevření dalšího nového Baby boxu. Potěšilo mě, jak si všichni přispívající užívali ten slastný pocit, když se to podařilo a každý dostal osobní děkovný dopis. Nemám třeba ráda anonymní sbírky. Lidé potřebují vidět pozitivní výsledek, to je pro mě motivace a další náboj. Pak z nich nebudou spotřební nebožáci – tedy alespoň z většiny.
Autor: Renée Wevelsiepová
Fotograf: archiv a archiv galerie Dea Orh, archiv Jaroslavy Sedláčkové, Jiřiny Kalinové a Jiřího Paláta, archiv Evy Čížkovské, Václava Knopa, Zuzany Skalické a Petra Zemplinera, archiv Heidi Janků, Ireny Špačkové, Václava Vydry a Martina Vodičky, archiv JUDr. Jarmily Hanykové a Mgr. Michala Vacíka
Vytisknout
E-mail
Facebook
Twitter
Delicious
