Do hokeje jsem blázen - Vladimír Růžička

Jednou z největších postav českého hokeje je Vladimír Růžička. Hokejem doslova žije a věnuje mu téměř veškerý svůj čas.

Působíte jako generální manažer a hlavní kouč pražské Slavie a zastáváte řadu dalších funkcí. Které?
Ve Slávii působím jako trenér A mužstva i šéftrenér mládeže – od šestnácti let až po „áčko“. Trénoval jsem i národní mužstvo. Zároveň jsem i místopředsedou představenstva a jedním z akcionářů klubu.

Slavii jste věrný už řadu let. Co Vás k ní tolik poutá?
Začínal jsem hrát hokej v Litvínově a od samého začátku pro mne moc znamenal. Ve Slávii jsem od roku 1994, jsem zde maximálně spokojený a nechci to měnit. V žádném případě nechci přeskakovat z jednoho klubu do druhého.

Doslova žijete hokejem. Co tomu říká manželka, že věnujete tolik času hokeji?
Když jsem začal chodit s manželkou, tak dobře věděla, že je pro mne hokej vším. Tehdy byl u mne na prvním místě a manželka mne v tom vždy podporovala. Na úspěších, kterých jsem v životě dosáhl, má velkou zásluhu. Dobré rodinné zázemí hraje obrovskou roli. Znám mnoho trenérů, které manželky honí stále domů. To jsem bohudíky nikdy nezažil. Ženil jsem se v necelých devatenácti letech, zakrátko se nám narodila dcera, po sedmi letech pak syn. A v průběhu doby se můj hodnotový žebříček změnil. Hokej se přesunul na druhé místo za rodinu. Rodiny si moc vážím a rozhodně bych nechtěl dělat trenéra někde mimo domov.

„Moje manželka je opravdu super a vděčím jí za vše, čeho jsem dosáhl.“

Zbývá Vám ještě čas na rodinu?
Na rodinu mi vždy musí zbýt čas. Dnes už máme velké děti, dceři je dvacet osm, synovi jednadvacet let, takže s manželkou máme na sebe víc času. Chodíme rádi na večeře a cestujeme. Dost času věnujeme i našim psům francouzským dogám.

Kdysi jste řekl, že k hokeji a k fotbalu Vás přivedl otec. Do jaké míry jste Vy ovlivnil svého syna?
Je pochopitelné, že jsem svého syna ovlivnil. Ale hokej bavil i dceru. Když byly děti malé, hráli jsme u domu s tenisákem. Syna jsem pak docela vycepoval a myslím si, že má velký talent.

Říká se, že jablko nepadá daleko do stromu. Co všechno Váš syn zdědil?
To ukáže až budoucnost, zatím je ještě poměrně mladý.Byl bych ale rád, aby měl úspěch a byl přínosem pro český hokej. Aby tak českému hokeji vrátil, co do něj bylo vloženo.

Chtěl byste, aby Váš syn také hrál v zámořské lize?
Zahrát si v NHL je snem snad každého hráče. Už proto, že tam mají skvělé podmínky. Nejen platové, ale i v tom, že mají vše zařízeno a nemusejí se o nic starat.

Jaké jsou, kromě hokeje, Vaše záliby?
Rád hraji tenis, golf a jezdím autem.

Kdybyste „nepropadl“ hokeji, jaké profesi byste se chtěl věnovat?
Určitě fotbalu. V těch deseti, jedenácti letech mě bavil hokej i fotbal. Fotbal možná ještě víc. Ale bydleli jsme v Litvínově, fotbal byl až v Teplicích. Protože jsme měli hokejový stadión, začal jsem se věnovat jen hokeji.

Co Vy a móda?
Módou se moc nezabývám. Rozhodně nejsem žádný módeman.

Co vše propagujete na své výstroji?
Kromě znaku Slavie Praha propagujeme na výstroji i různé firmy. Je to velmi nutné. Už proto, že z těchto příjmů klub financuje výchovu mládeže, o což se vlastně nikdo jiný nestará.

V jakém znamení jste se narodil?
Jsem Blíženec.

Věříte na horoskopy?
Na horoskopy příliš nevěřím ani se jimi nezabývám, ale občas si nějaký přečtu. Někdy se dokonce strefí.

Blíží se MS v ledním hokeji. Jaké máme šance na něm uspět? A kdo podle Vás vyhraje?
Obhajujeme zlato, což je vždycky náročné. Navíc na prvních pěti místech je to velmi vyrovnané. Velkými favority jsou Rusové.

VLADIMÍR RŮŽIČKA
Hokej začal hrát ve svých pěti letech v přípravce v litvínovském klubu. V letech 1986 a 1988 získal Zlatou hokejku. Nejprve odehrál několik utkání za švýcarský Zug, poté přestoupil do týmu HC Slavia Praha, kterému pomohl probojovat se do české hokejové extraligy. Ve slávistickém dresu pak působil až do konce své aktivní hráčské kariéry v roce 2000 a Slavii neopustil dodnes.