Důležité je vypnout

Velmi šarmantní a nesmírně inteligentní muž, pan JUDr. Marek Görges, je hlavou legislativních úprav tvořených na ministerstvu spravedlnosti. Položili jsme mu několik otázek.

V červnu 2009 jste přesedlal z životní dráhy úspěšného advokáta na prvního náměstka ministryně spravedlnosti. Jak se člověk k tomuto postu vypracuje?
Počátkem května 2009 mi zavolala Daniela Kovářová a zeptala se mne, zda bych s ní nechtěl spolupracovat na ministerstvu spravedlnosti. Takže ten předěl je vlastně jednoduchý příběh o jednom telefonátu, o jedné nabídce a špetce odvahy tuto nabídku přijmout.

Neříkejte, že je to tak jednoduché. Aby se člověk mohl stát náměstkem ministra spravedlnosti, tak stačí zvednout telefon a přijmout nabídku?
Samozřejmě to trochu zlehčuji, s Danielou Kovářovou se znám ještě z doby, kdy vykonávala advokátní praxi. Poté přijala nabídku vést vzdělávání na České advokátní komoře, následně se pak stala ředitelkou Justiční akademie v Kroměříži. Byl jsem u toho, když se její profesní život měnil. V době, kdy pozastavovala výkon advokacie, jsem převzal naprostou většinu jejích kauz, i předtím jsme spolu spolupracovali, znali jsme se tak i profesně. A to pak při jejím rozhodování sehrálo určitě roli.

Určitě není stejné být uznávaným advokátem nebo po ministryni druhým nejvýznamnějším člověkem na ministerstvu spravedlnosti. Jak se slučuje váš postoj advokáta s výkonem funkce prvního náměstka?
Advokacie je svobodné povolání, advokát nese odpovědnost za klientovu věc, odpovídá za výsledek. Je to vztah jasně dané odpovědnosti. Ve státní správě je často znát, že hlavním motivem toho či onoho úředníka je především snaha neučinit nic, za co by mohl být později volán k odpovědnosti. Často se setkávám s velkým překvapením, když nějaký problém vezmu za svůj a dokud není vyřešen, tak jej vedu v patrnosti a snažím se činit konkrétní kroky k jeho dotažení do zdárného konce. Praxe advokáta je velkou výhodou, protože každý úřad, ministerstvo spravedlnosti nevyjímaje, je schopen vyprodukovat obrovské množství písemností, informací, pokynů či statistik. Jedním z předpokladů pro úspěch v advokacii je schopnost z velkého množství informací získat za krátký čas přehled o věci a dobrat se podstaty. Jednoznačně jsou tak zkušenosti z advokacie velkou výhodou pro můj současný post.

Můžete tedy našim čtenářům přiblížit, co konkrétně obnáší vaše práce na ministerstvu spravedlnosti?
Jako náměstek ministryně spravedlnosti jsem odpovědný za sekci legislativní a justiční. Justiční sekce zahrnuje, zjednodušeně řečeno, personální stránku soudů a státních zastupitelství, jejich fungování z procesního hlediska. Řeším, kde na jakém soudě bude kolik soudců, administrativních pracovníků a podobně. Z procesního hlediska pak jde o to, zda jsou vnitřní mechanismy soudu nastaveny tak, aby fungoval maximálně efektivně a v souladu se zákonem. Zabývám se i systémovými problémy či nedostatky například špatným nastavením vnitřních procesních předpisů soudů. Legislativní sekce pak uplatňuje za ministerstvo spravedlnosti připomínky k návrhům zákonů od ostatních ministerstev a jiných subjektů se zákonodárnou iniciativou, tzv. vnější legislativa, a především pak připravuje návrhy zákonů, které se týkají resortu justice, tzv. vnitřní legislativa. Čtenáři budou z poslední doby znát nový trestní zákoník, který vstoupil v účinnost 1. ledna letošního roku, ten je z dílny ministerstva spravedlnosti.

Původně měla být úřednická vláda pouze na několik měsíců a nakonec z toho bude rok a možná i více, co pro vás tato změna znamenala?
Pro mne osobně to byla rozhodně menší změna než pro mé kolegy v advokátní kanceláři, kterým s mým odchodem přibyla práce a tento stav se prodloužením fungování úřednické vlády jaksi protáhl. Mám-li odpovědět vážně, tak nastavení času pro úřednickou vládu pro mne znamenalo možnost některé věci skutečně dotáhnout do konce, jako příklad lze uvést spuštění datových schránek v resortu justice či bezproblémovou realizaci propouštění vězňů na základě účinnosti nového trestního zákoníku.

Dalo by se říci, že jste hlavou legislativních úprav tvořených na ministerstvu. Který ze současných legislativních návrhů považujete za zásadní?
Kromě již zmíněného trestního zákoníku jsme zahájili práce na novém trestním řádu a na novém občanském soudním řádu. Oba tyto procesní předpisy jsou spolu se správním řádem páteří práva v našem státě. Veškeré občanskoprávní a obchodní spory jsou řešeny podle občanského soudního řádu, trestní řád pak zahrnuje trestní řízení od počátku až do rozsudku. Jedná se o velmi složitou problematiku, jejíž zpracování bude trvat spíše léta než měsíce, avšak chceme-li zrychlit soudní řízení, nelze jít jinou cestou.

Je nějaký zajímavý legislativní návrh, na kterém pracujete a který by mohl zajímat naše čtenáře?
V řádu týdnů bychom měli předložit do vlády návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Jedná se o zcela nový právní předpis, který dosud nebyl v České republice přijat, je to tak trochu bílé místo na mapě našeho právního řádu. Podstatou je možnost trestně postihnout ty, jenž budou použity, využity či zneužity k páchání trestné činnosti a jejichž postih je momentálně velmi komplikovaný nebo je zcela vyloučen. Jako příklad možných trestů lze uvést trest propadnutí věci, propadnutí majetku, ale též například zákaz činnosti. V krajním případě budemoci soud rozhodnout o zrušení a likvidaci právnické osoby, tedy udělí jakýsi „trest smrti“, kdy taková právnická osoba po provedení likvidace bude vymazána z obchodního rejstříku bez možnosti obnovy její existence.

Měl jste možnost seznámit se osobně s tím, jak funguje justice v zahraničí?
Při své funkci jsem navštívil pracovně Německo, Rakousko a Polsko. Nejblíže je nám zřejmě Rakousko, byť řada zákonů u nás vychází z úpravy, která platí ve Spolkové republice Německo. Při jednání na ministerstvech jednotlivých států jsem zjistil, že i naši sousedé řeší mnohdy obdobné a nebo zcela identické problémy jako my. Osobně mám pocit, že v cizině panuje větší mediální úcta k justici jako takové a že se media snaží informovat s větší mírou zdrženlivosti. Měl jsem jako advokát možnost seznámit se bezprostředně se soudním jednáním přímo u soudu v Německu. Zejména trestní řízení tam bylo mnohem méně formální a věc, která by u nás trvala měsíce, byla vyřízena během jediné hodiny. Soudce by neměl být ve své práci svázán stovkami paragrafů. Měl by soudit a ne administrovat, psát, úředničit.

Která země je podle vás nejvíce inspirativní pro náš právní systém?
Neexistuje ideální cesta, ani ideální právní systém. Je faktem, že se můžeme a máme inspirovat v zahraničí. Jsem zastáncem toho, že „Honza musí vyrazit do světa na zkušenou“, ale to v žádném případě neznamená, že vše u nás se musí z gruntu předělat a hlavně vše opsat, neboť „venku“ už to vyřešili, tak co bychom vymýšleli. Stalo se poměrně rozšířeným trendem, že jeli problém, vymyslí se novela, nejlépe nový zákon a bude po problému. Omyl. Problém vyřešen není, dochází pouze k destrukci a zaplevelování právního řádu, který pak ztrácí srozumitelnost nejen pro občana, jako základního adresáta právní normy, ale i pro právníka. A to už je alarmující. Je tedy nezbytné provést revizi právního řádu a pokusit se o zjednodušení tak, aby právní řád díky své složitosti a leckdy i vnitřní rozpornosti neztrácel svoji základní funkčnost. Tedy schopnost říci srozumitelnou formou občanovi, co dělat může, co musí a co nesmí a co se stane, když tu či onu právní normu nedodrží. A na tomto poli je práce ještě pro mnoho mých nástupců.

„JSEM ZASTÁNCEM TOHO, ŽE ’HONZA MUSÍ VYRAZIT DO SVĚTA NA ZKUŠENOU’, ALE TO V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEZNAMENÁ, ŽE VŠE U NÁS SE MUSÍ Z GRUNTU PŘEDĚLAT A HLAVNĚ VŠE OPSAT, NEBOŤ ’VENKU’ UŽ TO VYŘEŠILI, TAK CO BYCHOM VYMÝŠLELI.“ J U D r. MAREK GÖRGES

Mohl byste nám přiblížit, jak vypadá váš běžný pracovní den? A jak vypadá „netypický“ den?
Typický den – káva s řidičem u čerpací stanice, v kanceláři halda spisů, desítky telefonátů, balancování mezi snahou o zachování zdravého rozumu a snahou stihnout alespoň to nejpodstatnější. Boj s papírovým nepřítelem je přerušován více či méně plánovaně zasedáními různých parlamentních výborů, vládních rad a dalších institucí, byť u některých lze občas s úspěchem pochybovat o jejich smysluplnosti. V případě nepřítomnosti paní ministryně ji pak zastupuji na zasedáních vlády. Podstatnou část mé práce tvoří rovněž komunikace s předsedy soudů. Netypický den – den bez telefonů, e-mailů, vzkazů, den, kdy čas není všeurčujícím.

A jak by měl vypadat den podle vašich představ?
Den podle mých představ? Vydat se na cestu za mořem, která nebude delší než 200 km, v autě plném hodných spících dětí nerozsévajících drobky po celém autě a najít dlouhou pláž s půjčovnou malých plachetnic a bez lidí.

Jak dokážete spojit náročnou práci s rodinným životem?
Moje rodina je početná, mám tři děti a v létě přibyl ještě pes. U mne neplatí, že práce je pro rodinu problém, ale naopak rodina je pro mou práci výhodou. Děti jsou neuvěřitelně vynalézavé a jejich různé ?nty, kterak dosáhnout svého, jsou pro mne velkou inspirací, která mi následně umožňuje bránit se vynalézavosti úřednické. Žena má rovněž právní vzdělání a pracuje v justici. Podporuje mne především tím, že se se mnou o pracovních záležitostech doma zásadně nebaví. Mladší dcery si už zvykly na má televizní vystoupení ve zprávách, reportážích či diskusních pořadech, přičemž zejména ta prostřední má pocit, že den, kdy nejsem v televizi, jsem nepracoval. Nejstarší syn pak je ve věku, kdy revoluční přístup k životu považuje za jedinou možnou alternativu, takže s ním občas, pakliže se podaří překlenout generační názorové neshody, diskutuji o věcech, které se týkají i mé současné profese.

Víme o vás, že máte rád rychlá auta a že máte svou oblíbenou značku auta. Máte čas na požitek z obojího?
Většinou cestujeme na rodinné dovolené autem. Naposledy jsme si půjčili obytný karavan a cestovali po Skandinávii. S ohledem na velikost mé rodiny pak nelze jinak, než pořizovat auta velká. Musím však přiznat, že po absolvování delší rodinné dovolené pak bezprostředně po návratu považuji za ideální rodinný vůz dvoumístné silné kabrio, kdy stáhnete střechu, odjíždíte z domova, jednu ruku na volantu a druhou rodině máváte. Jednou bych se rád svezl na silničním okruhu, jak sám, tak jako spolujezdec zkušeného závodníka. Na silnici však závodnické praktiky nesnáším a považuji je za projev sníženého sebevědomí nebo inteligence.

Bezesporu potřebujete relaxaci a odpočinek, co podle vás k tomu patří? Jak si představujete ideální odpočinek?
Jedním slovem? Apalucha. Odpočinek je však za poslední rok pouhou ?kcí. V současné době považuji za ideální odpočinek pobyt na jakémkoli místě, kde je ticho, klid a absence výskytu lidské rasy. Když už jsem hodně unaven z celé řady jednání, schůzek a zasedání, vzpomenu si na slova kamaráda geologa, který říká, že fakt výskytu lidstva na zemi je z pohledu geologie pouhou okrajovou a zcela bezvýznamnou záležitostí. Pro objektivitu musím ale dodat, že moje rodina je poměrně aktivní a pokud nám to čas dovolí, snažíme se cestovat a rekreačně sportovat. Preferujeme kolo, lyže jak sjezdové, tak běžky, plavání, rekreační potápění i pěší túry.

Je něco, co byste rád vzkázal našim čtenářům?
V životě je důležité nestát na jednom místě, ale sebrat odvahu a vykročit. I do neznáma, a proto si dovoluji připomenout heslo starých mořeplavců: „Navigare necesse est, vivere non necesse“ – Důležité je vyplout, žít není důležité.

„DEN PODLE MÝCH PŘEDSTAV? VYDAT SE NA CESTU ZA MOŘEM, KTERÁ NEBUDE DELŠÍ NEŽ 200 KM, V AUTĚ PLNÉM HODNÝCH SPÍCÍCH DĚTÍ NEROZSÉVAJÍCÍCH DROBKY PO CELÉM AUTĚ A NAJÍT DLOUHOU PLÁŽ S PŮJČOVNOU MALÝCH PLACHETNIC A BEZ LIDÍ.“ J U D r. MAREK GÖRGES