Emoce
Skoro každý z nás si uvědomuje existenci emocí. Protože nás ovlivňují při našich plánech, problémech i lásce. Umíme s emocemi zacházet? Nechceme se přece dostat do nevděčnosti, která by v nás vytvořila zraněnost, uraženost nebo falešnou lásku. Proto je dobré, abychom našim emocím rozuměli. Tím se osvobodíme od špatných pocitů a můžeme si zlepšit partnerské a obchodní vztahy. Pro osvěžení paměti – souhrn emocí vydaných tento rok.
Zlo
Skoro všichni z nás rádi sedí ve společnosti s lidmi, kteří mají smysl pro humor. Ale žertování má kluzkou vlastnost. Můžeme se hodiny smát, což je velmi zdravé, ale najednou z protistrany dojde k žertovným urážkám, které nakonec vyvolají zlo.Lidé neznají míru zdravého humoru a vroucího zla. Potom dochází k falešnému usmíření, protože oběti toho zla chtějí mít dobrý pocit a hlavně klid. Ale nikdy to nezapomenou a v duchu si říkají: „Já ti to stejně jednou vrátím!“ A tak to jde celé dokola. V poslední době je také velmi módní zlomyslná pomluva. Šiřitel nepravdivých informací většinou nehovoří o sobě, protože by se ponížil, ale mluví o jiných lidech. Tím očekává, že se společnosti zalíbí a ještě jí poskytne vzrušující zábavu. A tak se dostane do prestižního postavení a získá na určitou dobu sociální moc. Rázem se narodilo nové zlo. Oběť pomluv si chvilku počká, a potom si vymyslí na pomlouvače něco peprnějšího. A opět to jde celé znovu. Jak jednoduché a jak ubohé! Všelijak vytvářené zlo, což je nyní velkým trendem, lidi zraňuje, ničí a přináší jim to psychickou bolest. Proč je tomu tak? Proč je pohodlnější pro civilizovaný národ vytvářet zlo než dobro?
Je láska zatemněna?
Musíme být sexy, krásní, tolerantní a nenahraditelní, abychom si udrželi lásku na světě? Jedna evropská studie prokázala, že se ze 70 % opravdová láska vytrácí. Ale každý z nás má svůj vlastní názor, který považuje za reálný.Umět šťastně žít
Pocit absolutního štěstí se nedá přivábit žádným trikem. Přijde bez ohlášení a na chvilku nás rozzáří. Zvedne se mlha problémů, zmatků a připadáme si, jako bychom byli částečně v jiné dimenzi. Cítíme se v té chvíli jako kouzelné bytosti, které žijí v pohádkovém světě. Jsme plni blaha, radosti, slasti a euforie. Každý z nás to jistě zažil a ten nezanedbatelný pocit si uložil do vzpomínek.V dnešní moderní době již všichni víme, že pocity štěstí, uspokojení a euforie jsou podmíněny biochemickými pochody v našem těle. Základním předpokladem pro pocity štěstí je mít absolutní soulad biologické potřeby. Všichni lidé na světě je mají stejné. Je úplně jedno, zda-li žijeme v obyčejném domku na vesnici, ve stanu nebo v královském paláci. Pocit uspokojení se nám dostaví v momentě, když se dobře najíme, napijeme a dosyta se vyspíme v bezpečném prostředí. V nynějším čase si vůbec neuvědomujeme, kolik generací našich předků bojovalo o bezpečný a nerušený spánek.
„JSOU TO VĚTŠINOU SLABÍ JEDINCI, KTEŘÍ MAJÍ STRACH ZE ZTRÁTY SYMPATIÍ, A PROTO SE FALEŠNÝM PŘÍSTUPEM SNAŽÍ TOHO DRUHÉHO NEBO DOKONCE I CELOU SPOLEČNOST ZÍSKAT.“ RENÉE WEVELSIEPOVÁ
Faleš
Řeší se konflikt pomocí pohodlné lži? Nebo se falešným postupem lépe vyšlapávají cestičky? Je faleš bezstarostná harmonie? Nebo je to herecký přístup k životu?Když se řekne slovo faleš, tak se skoro každému z nás vybaví odporná emoce, kterou používají lidé, kteří chtějí mít neustále a za každých okolností klid. Jsou vstřícní k lichocení a očekávají, že se jim zpětné vazby dostane tou samou formou. Tito lidé ve skutečnosti nepředstavují sami sebe, ale záplatu sladkých slov, za kterými se skrývá mnoho vzteku, nenávisti a nepochopení. Jsou to většinou slabí jedinci, kteří mají strach ze ztráty sympatií, a proto se falešným přístupem snaží toho druhého nebo dokonce i celou společnost získat. Tento herecký přístup k životu je určité pohodlí, ve kterém se chtějí vyhnout případné kon?iktní situaci a raději bezcharakterně přitakávají na nesmyslné činy. Má to také později špatný dopad i na milostný vztah. Milování se jim po čase stane lhostejné, protože nedokázali před svou láskou odhalit citovou a vášnivou část svého JÁ. Partnerka nebo partner si třeba zvykne a oba zapomenou na intimní chvíle a žijí vedle sebe „falešným soužitím“. Anebo se rozejdou. To je potom smutné! Ale my nechceme mít falešnou lásku ani falešný mír.
„V POSLEDNÍ DOBĚ JE TAKÉ VELMI MÓDNÍ ZLOMYSLNÁ POMLUVA. ŠIŘITEL NEPRAVDIVÝCH INFORMACÍ VĚTŠINOU NEHOVOŘÍ O SOBĚ, PROTOŽE BY SE PONÍŽIL, ALE MLUVÍ O JINÝCH LIDECH. TÍM OČEKÁVÁ, ŽE SE SPOLEČNOSTI ZALÍBÍ A JEŠTĚ JÍ POSKYTNE VZRUŠUJÍCÍ ZÁBAVU.“ RENÉE WEVELSIEPOVÁ
Fantazie
Může realita konkurovat fantazii? Dokážeme unést skutečnost? Chráníme se před zklamáním?Ve starověku se o zdraví duše i těla starali převážně kněží. Proto lidé přičítali své fantazie a sny vlivům od bohů, duchů a démonů. Zakladatel medicíny, Hippokrates z Kosu, viděl ve fantazii také vliv vyšší moci, která nám ukazuje, jakou životní cestou bychom se měli vydat. Měl pravdu? Vývoj moderní psychologie nám říká, že fantazie nemá poselství jiných mocí, ale naší psychiky a podvědomí, které nás ovlivňuje více, než si myslíme. Fantazie vzniká v nás samých působením různých biochemických látek v oblasti mozku. V něm máme ukrytá různá přání, potlačené potřeby a instinkty, které se na chvilku vynoří a dostanou nás do příjemného, někdy až romantického stavu. Žít neustále ve fantazijním životě je věc příjemná, ale je to slabošství, které se podepisuje na osobnosti člověka. Na tento druh životního nastavení je nutné pohlížet jako na nezdravou orientaci. Ale cest je na světě mnoho a každý má právo vybrat si tu svou.
Závislost a zajetí
Sledování televizních seriálů je populární vlna, která se pomalu proměňuje v závislost. Podprůměrné děje dostávají lidi do zajetí, ze kterých mnohdy není úniku.Dříve byly televizní seriály určeny pouze lidem, kteří jsou fyzicky poškozeni, tudíž nemohou správně a decentně kulturně žít. Ale nyní tyto ?lmy na pokračování mnoho lidí považuje za normální součást svého života. To je ovšem škoda, protože je nutné si uvědomit, že ty průměrné děje a opakující se scény nám nemohou dost dobře rozvíjet naši osobnost. Protože často v nás seriálové postavy zanechávají různé podněty a vlivy, které se v naší hlavě usazují jako prach. A pokud ho dobře nevyčistíme, tak ztrácíme veškeré vnitřní bohatství, svobodu, volnost, ale také sebevědomí. Psychologové tvrdí, že sledování televizních seriálů je velké zajetí, které nás okrádá o naši životní energii. Televizní společnosti si mastí kapsu na reklamách, ale ty stejně nejsou diváky vnímané, protože oni se právě v té době ztotožňují se seriálovými hrdiny. Takže – vyhozené peníze, ale také divákův rozum.
Msta
Průbojnost, romance, agrese. Msta nepřichází nikdy z lásky, jejím cílem není dosáhnout míru nebo zvýšit porozumění, nýbrž ublížit, ponížit a vytvořit tomu druhému citovou a fyzickou bolest.Jeden psychologický institut dokázal, že člověk, který se rád a často mstí, má většinou velmi arogantní povahu. Je zajímavé, že lidé jeho častou aroganci pokládají za vznešené a silné chování. Třeba když ho potkají někde v restauraci nebo na ulici, tak si myslí, že určitě něco znamená a jsou ochotni mu vyjádřit respekt. Ale pozor! Arogance je velká kamu?áž, neboť ten člověk překrývá svoje nedostatky, které spočívají v jeho neustálém ohrožení, slabosti a zranitelnosti. Pravý mstitel využije mstu k tomu, aby stimuloval sám sebe a ty druhé hluboce ponížil. Po vykonání toho bezcitného sadistického úkonu se cítí jako v ráji a arogance z něj opadne. Po čase se opět začne cítit jako mučedník a myslí si, že je s ním nakládáno nespravedlivě, nasadí opět arogantní tvář a vezme spravedlnost do ruky sám.
Autor: Renée Wevelsiepová
Fotograf: archiv
Vytisknout
E-mail
Facebook
Twitter
Delicious
