Island bez cenzury

Pokud bychom se pokoušeli ověřovat své znalosti o státu jménem Island, určitě by každý z nás odpověděl, že jde o ostrov uprostřed Atlantického oceánu v blízkosti Grónska a někde v jeho severní části by měl probíhat severní polární kruh.

Ano, tato odpověď by byla skutečně správná. Pokud bychom se ale zeptali na konkrétní město v Islandu s názvem Akureyri, málokdo z nás by již odpověděl, že jde o město s přibližně 17 000 obyvateli, nacházející se v jeho severní střední části. Kdo z nás by také věděl, že i zde se zcela neskrytě odráží pravá tvář Islandu se skrytými a zaběhlými společenskými intimně-sexuálními tradicemi. Po pátrání v minulosti této země pak zjistíme, že vše vyvěrá z její hluboké historie, která je založena nejen na krásných přírodních termálních bazénech, jako příklad můžeme jmenovat světoznámou Modrou lagunu, ale jsou zde i vrcholky hor s činnými sopkami, mezi kterými se tyčí světoznámá sopka Eyjafjallajökull se svoji erupcí v roce 2009, která zasáhla celou Evropu a paralyzovala leteckou dopravu.
Typické pro tuto zemi je převažující rybářské zaměření. Být ale celoživotně rybářem na Islandě, počínaje nekonečným lovem mořských ryb a konče jejich zpracováním, není určitě žádný med. Bezesporu jde o velice těžkou a namáhavou práci. A právě zde, jak se dá logickou úvahou zjistit, začínají kořeny zaběhlých společenských intimně-sexuálních tradic, jež sahají hluboko do minulých století této země. Jako jeden ze čtenářů magazínu RENÉE Madam jsem měl možnost v prosinci roku 2010 tento ostrov navštívit a detailně se s těmito intimně-sexuálními tradicemi seznámit. To nejen díky otevřenosti obyvatel Islandu a mých hostitelů, ale i díky nasbíraným zkušenostem při mém pobytu, a také především zásluhou naší české spoluobčanky Evy, která zde již více jak dva roky žije a pracuje.
Příhody, které mě opakovaně v Akureyri potkávaly a odehrávaly, se ve vztahu k mé osobě ve vší přirozenosti, mě po patnácti dnech pobytu na tomto ostrově začaly nutit před odhalením těchto zaběhlých tradic k zamyšlení.
No představte si vážení čtenáři, že jdete po ulici a z pomalu jedoucího osobního vozidla při staženém okénku vás velmi přirozeným, zvýrazněným a melodickým hlasem oslovují mladé slečny s dotazy: „Kdy k nám přijdete?“ nebo „Mládenče, jste očekáván!“ apod. Samozřejmě vás v první chvíli napadne, odkud se vlastně znáte, ale hned v druhé chvíli vám dojde, že jste úplně někde jinde a nemůžete dámy z Islandu vlastně vůbec znát. Když se vám to stane po několikáté, nestačíte se divit, získáváte pocit otevřenosti islandského národa a vztahujete to ke svému velkolepému přijetí. A také si představte, že jdete na obyčejnou poštu a chcete poslat pohledy do své země a dáte se do řečí se slečnou za přepážkou ve snaze ji přesvědčit k odpolednímu setkání s cílem zdokonalení se v anglické konverzaci.
A jak to dopadne? Po chvíli tato slečna odběhne zděšeně od přepážky a již se nevrátí a na její místo přijde postarší paní, zřejmě vedoucí pošty, která se vám snaží vyhovět ve vašich požadavcích a naprosto s vámi nekomunikuje nad rámec svých povinností. Za pár minut, kdy se nestačíte divit co se vlastně děje, přijde kolega od sousední přepážky a začne vám vysvětlovat, že takto to nejde a musíte z prostoru pošty neprodleně odejít. Začne vám to více a více připadat, že něco není v pořádku a v hloubi své duše začnete přemýšlet. Následně poštu raději opustíte, ale na štěstí pak narazíte v samotném centru Akureyri, na prodejnu rychlého občerstvení s gyrosem, kde její vedoucí je velmi výřečná dáma a vynahradíte si anglickou konverzaci alespoň dlouhosáhlým povídáním o lidských osudech a o životě.
A pak se z ničeho nic setkáte právě v této prodejně s naší spoluobčankou Evou, která zde tráví již dva roky svého života a společenské intimně-sexuální zvyky islandského národa a jeho tradice má dokonale v sobě vžité, ač s nimi v jádru duše nesouhlasí. Následně dá slovo slovu a s příjemným posezením u kávy zjišťujete tradiční morální návyky, které přežily a jsou zde uznávané a běžné, a které by nikdo z turistů nezjistil dříve, než za několik týdnů svého pobytu, aby jim vůbec kdy uvěřil. Najednou se vám otevírají oči a zjišťujete, že intimně-sexuální život a s tímto spojené tradice nejsou na Islandu o kráse intimního vztahu ženy a muže, nejsou o dobývání intimity a cti krásných slečen a žen, že zde nemůže být řeč o skutečném vztahu ženy a muže, který je obohacen krásnou intimitou sexuálního života se vším, co k tomu bez výjimky patří. Zjistíte, že zde není partnerský život s nádechem šlechetnosti mužů a jejich dobývání svých životních partnerek a vyvolených.
Začínáte pomalu a těžce chápat, že na Islandu je úplně všechno jinak. Vztah muže a ženy po intimní stránce je zde ve své podstatě degradován na obyčejnou biologickou potřebu, kterou výhradně muž může vykonávat na pravidelných pátečních a sobotních diskotékách v celé zemi. A takto zde žije většina mužů, kteří neřeší problém lásky jako nejvyšší formy energie a vyššího duchovního energetického souznění. Z pozice mužů jde jen o reálnou biologickou potřebu podtrženou individuální „spotřebou“ bez náznaku a chtění navázání jakéhokoliv vážnějšího vztahu se ženou. A s jakým podtextem vše na Islandě probíhá? Obyčejně stačí navštívit jakoukoliv diskotéku a při jejím plném varu se obrátit vyzývavě na kteroukoliv přítomnou dámu, která se Vám zdá být pohledná. Ať je Vám pak 20 či 65 let, vyvolená slečna Vás ráda po vystání fronty intimně obslouží na pánské toaletě se vším všudy, poděkuje Vám a očekává svoji další seberealizaci od dalšího mládence či muže, kterému za své služby vděčně děkuje.

MUŽI TRÁVÍ SVŮJ ŽIVOT NA MOŘI A ŽENY ZŮSTÁVAJÍ OSAMOCENY, PO TÉTO STRÁNCE JE INTIMNĚ -– SEXUÁLNÍ SPOLEČENSKÁ TRADICE POCHOPITELNÁ.

O penězích pak zde nemůže být žádná řeč, bezesporu je to ale vždy otázka domluvy. Nedivme se, že mnohdy fronty na pánské toaletě na uplatňování sexuálních společenských tradic neberou konce a opravdu se musí obětovat čas a trpělivost na získání vytoužené místnůstky. No nicméně nad ránem již není co řešit a každý toužící muž odchází obšťastněn a seberealizován ve svém vnitřním já. Také však ženské ego touto společenskou tradicí stoupá a jde výrazně svoji potřebností jistojistotně nahoru.
Po hlubokém zamyšlení nad důvody tohoto společensky uznávaného jevu nejen nezadaných, ale i zadaných partnerů, Vám dojde, že musí jít o historickou zvyklost, která je podmíněná právě převažujícím rybolovem, kdy muži tráví svůj život na moři a ženy zůstávají osamoceny. Po této stránce je intimně-sexuální společenská tradice pochopitelná, neboť celý život trávit bez muže a žít v jeho očekávání jednou za tři měsíce či delší období je opravdu pro uspokojování potřeb fyzické lásky pro ženu velmi málo. Samozřejmě toto platí i naopak pro muže. Nelze se pak popravdě divit, že sex je zde chápán jako spotřební artikl a že i manželské páry tolerují a uznávají nevěru a jednoduše ji následně neřeší.
Pomalu mi po všech těchto informacích docházelo vysvětlení mých zážitků od pokřiků žen z jedoucích vozidel a na poštovním úřadě byla zřejmě moje výzva vzata jako uplatnění sexuálních společenských tradic. Vše mi začalo pomalu docházet a v duchu jsem si začal uvědomovat, že platí staré známé heslo: „Všude dobře, doma nejlíp.“ Judr. Ing. PAVEL PIKOLA, Ph.D

Judr. PAVEL PIKOLA je vynikající advokát. Velmi rád cestuje a poznává cizí svět. Jeho oblíbeným koníčkem je hudba, kterou si sám skládá a neuvěřitelně krásně zpívá. Miluje svoje tři děti, kterým věnuje veškerý volný čas.

Na fotografii Judr. Pavel Pikola se synem