Jak jsme přišli na svět
Tento svět však opouštíme oděni po způsobu našeho života či víry. Co se během našeho života přihodilo s přirozenou nahotou a s čím vším jsme v oblasti nahoty konfrontováni?
Svůj život prožíváme více či méně zahaleni, protože se prostě chráníme před zimou, nebo naopak před žhavými slunečními paprsky. Ale malí drobečci, chlapečci a holčičky, se bezstarostně společně batolí po pláži a vůbec jim nepřijde na mysl, že jsou nazí, že se sluší a patří zakrývat si určité části těla. Netuší, že existují společenská tabu o nepatřičnosti nahoty. Že existuje stud!
Co je stud?
Prapůvodně byl stud spojován se základními tělesnými funkcemi člověka, např. s vyměšováním, ale s rozvojem lidského myšlení a poznání se rozšířil na celou oblast chování a jednání, které je korigováno mravními normami. Jedinec může pociťovat více či méně silný pocit nelibosti až strachu z obavy, že bude odsouzen za své postoje a chování, které se vymyká platnému etickému kodexu. Nejcitlivější oblastí je v tomto směru nepochybně postoj společnosti ke všemu, co souvisí s lidským tělem a odhalováním jeho „choulostivých“ částí. Etické normy chování lidí západní civilizace resp. jejich zábrany, jsou v tomto směru dodnes ovlivněny křesťanstvím. Ačkoliv podle knihy Genesis se Adam a Eva zrodili nazí v Rajské zahradě a vzájemný stud pocítili až poté, co ochutnali ovoce ze stromu poznání. Teprve potom si z fíkových listů spletli bederní zástěrky – prapředky kalhotek a slipů. Zda existovala i fíková prapodprsenka pramáti Evy, známo není.
Nahota má erotický podtext
Není nahota jako nahota, záleží na tom, které části těla se týká. Nikoho už dnes nepohoršují odhalené kotníky, lýtka či obnažený dekolt a paže, nejsou-li to zrovna paže dámy v letech, které si už zasluhují milosrdné zakrytí textilem, neboť pohled na atrofované končetiny není právě estetickým zážitkem. Nebo třeba holá záda – koho by mohla pohoršovat, všechny nás občas bolí a je třeba je namasírovat. Pohled na pěkně formované tělo – ať ženské či mužské, je estetickým zážitkem, někdy i zdrojem závisti těch méně obdařených, ale všechno má své meze! A ty začínají tam, kde se obnažení přibližuje k pohlavním orgánům, které jsou tím hlavním tabu. Ať se nám to líbí, nebo ne, nahota má pro většinu lidí souvislost se sexem, při němž je technicky nezbytná. Takže i momentálně módní odhalený pupík dívek mezi tričkem a džínami už provokuje, odhaluje totiž cosi, co je nám lidem společné, a sice fakt, že jsme byli pupeční šňůrou spojeni s matkou a posléze odstřiženi a podvázáni abychom nevykrváceli, a pak vrženi do života. Holý pupík evokuje další souvislosti až k okamžiku našeho zplození, a tudíž spojení muže se ženou, které přivodilo vznik nového života a má tak erotický podtext.
Od Afrodity k Madon(n)ě
Zpodobením antického ideálu krásy jsou sochy nahé bohyně lásky Afrodité, Venuše, z nichž asi nejpopulárnější je to, kde si jednou rukou zakrývá klín a druhou částečně ňadra, jindy se částečně zakrývá rouchem. Nachýlený postoj a gesta jejích rukou vyjadřují cudnost, zatímco postavy jejích kolegů-bohů jsou vždy zcela nahé a vzpřímené. S nahotou a smyslností neměl problém ani starověký Egypt, ani Indie či Japonsko. Ve středověku se však pod vlivem křesťanského náboženství lidské tělo stává ztělesněním hříchu a ďáblova pokušení, a tudíž je ho třeba zakrývat. Smyslnost je v umění vyjadřována buď formou alegorie, nebo přímo zobrazením náboženského tématu.
Zhruba od 13. století se na plátnech a sochách objevuje motiv Madony s prsem obnaženým pod záminkou kojení Ježíška. Je symbolem gotické ženy – štíhlé, křehké, s drobnými ňadry, jež motivem kojení zdůrazňuje mateřskou roli ženy před erotickou. V dalších peripetiích nám historie představila renesanční návrat k antickému ideálu těla a jeho smyslnosti, ale teprve pod štětcem vlámského malíře Petra Rubense ženské tělo rozkvetlo a v triumfu tělesnosti pořádně „nakynulo“. A potom stále dokola: zakrývání a odhalování, občas pořádný skandál, třeba kolem Manetovy Snídaně v trávě až ke zpěvačce Madonně, která si v polovině 80. let na okázalém a poněkud nestoudném ukazování všeho, čím byla obdařena, postavila svůj provokativní image.
Krásná nahota u nás
Venuše, včetně té „naší“ z Věstonic, byly symbolem plodnosti a pokračování rodu, ale jistě též dobovou představou krásy v pravěku. Posuneme-li se z pravěku do doby asi tak před sto lety, setkáme se se secesními plakáty, které začaly využívat ženského těla k prosazení určitého výrobku – tedy k reklamě. Jejich autorem nebyl nikdo menší, než malíř Alfons Mucha, který působil v Paříži, kde se proslavil především plakáty na divadelní představení slavné herečky Sarah Bernhardtové. Pak tu byl další slavný Čech – fotograf František Drtikol, který se již za svého života proslavil snímky nahých dívek, které dnes patří mezi nejdráže prodávané fotogra?e na mezinárodním trhu. Před několika lety byl jeho akt v aukční síni Christie’s vydražen za 1,6 mil. Kč. Drtikol vycházel z biblického výroku: Bůh stvořil člověka k obrazu svému, tedy nahého. „V nahotě přestávají společenské rozdíly a zůstává prostě nahá krása člověka,“ napsal. Ale nejen „velkým uměním“, ale i příjemnou zábavou bez akcentu nestoudnosti může být nahota – novinkou tomto poli, která je domácími komerčními agenturami nabízena, je tzv. bodypainting – malování na nahé tělo jako zpestření zábavy na párty, ?remním večírku, karnevalu a podobně.
Jen pro úplnost: pro méně odvážné existuje i „umírněná“ varianta, kdy se maluje jen na obličej – tzv. facepainting.
PARADOXNĚ SE NEJLÉPE PRODÁVÁ TO, CO V ČLOVĚKU OSLOVUJE TO NEJPRIMITIVNĚJŠÍ, TEDY SEX A NÁSILÍ.
Nudismus
Z podobných pohnutek jako odložení pyžama se zrodil i nudismus – koupání a slunění bez nepříjemně mokrých plavek. Ale kromě toho nudisté bez zábran provozují i nahý plážový volejbal, hrají petanque nebo se baví či občerstvují stejně, jako ti v plavkách. Určitou roli nepochybně hraje i pocit sounáležitosti k nekonveční skupině „naháčů“, kteří si libují v osvobozujícím pocitu z nahoty a volnosti, která je posouvá blíže k přírodě. Ačkoliv nahotu má většina lidí spojenou se sexem, vyznavači nudismu tvrdí, že místem erotických snů a tužeb nudistická pláž rozhodně není. Mají pravdu – kdo nudismus nevyznává a není zrovna voyeur, ocitne-li se na nudistické pláži, zjistí, že je ta masa zcela odhalených těl pěkná nuda! A navíc, ne všichni nudisté jsou mladí, krásní a s dokonale vysportovanými těly.
Odhalené tělo a byznys
Tak, jak docházelo k odhalování těla, vzkvétala i řemesla a posléze průmysl dodávající vše potřebné k podtržení a vylepšení vzhledu odhalených částí těla. Móda, šperky a parfémy, to všechno vždy patřilo k dobovému stylu. Ale s obnažováním přibylo i krásné spodní prádlo a kosmetika k péči o celé tělo. Příkladem budiž depilace nežádoucího ochlupení těla, kdysi vyhrazená pouze tanečnicím a ženám nevalné pověsti, dnes se prakticky stala společenskou povinností jak z hygienických, tak i z estetických důvodů. A konečně také pronikla i do pánských koupelen, takže ani moderní muž s vyholeným podpažím už není výjimkou. Nahota pronikla i do cestovního ruchu – prospekty cestovních kanceláří si už také sotva dokážeme představit bez titulní stránky s dívkou v miniaturních bikinkách. Všechno, co slouží k prezentaci těla, je k dispozici, nicméně je také zdrojem nemalých zisků ?rem, které toto zboží prodávají. Takový je zákon byznysu.
Showbyznys: Do naha!
Pro média se dnes svléká kdekdo. Ale nutně musí být obdařen značnou dávkou exhibicionismu, která je vlastní lidem kolem „kumštu“ – hercům, zpěvákům, modelkám atd. Někomu neznámému asi nestačí se pouze vysvléknout pro jedinou fotogra?i v bulvárním časopisu, aby to pro něho nastartovalo kariéru v showbyznysu? Zatím to z pohledu médií vypadá tak, že mají zájem o obnažení těla někoho, kdo už je nějak známou tváří, teprve pak jsou úspěch a další nabídky práce téměř zaručenou věcí. První ženou u nás, která se nechala vyfotografovat pro Playboy, byla herečka Jana Švandová, bylo jí tehdy 47 let a byla zahrnuta obdivem za odvahu. A rozhodně jí to nijak neublížilo! Fotky totiž byly vkusné a navíc správně načasované! Po ní následovaly další, některé divy dokonce nafotily méně či více „lechtivé“ snímky pro pánské časopisy. Není pochyb, že vše kolem nahoty se děje z pohledu mužů a „nahotinou“ je téměř vždy žena.
Nahota prodává!
Ne tak docela, prodává spíše náznak či příslib nahoty, opět většinou v podobě dívek spoře oděných natolik, kam až to dovolují zákony. A my už jsme přivykli, že je nám téměř veškeré zboží takto prezentováno – snad jen s výjimkou seniorských hygienických kalhotek. A co na to odborníci? „Paradoxně se nejlépe prodává to, co v člověku oslovuje to nejprimitivnější, tedy sex a násilí,“ tvrdí někteří psychologové. Záleží tedy jen a jen na nás, jak a čím se necháBLANKA JIRÁSKOVÁ me oslovit.
MUŽŮM NEKUPOVAT PYŽAMO!
Podle výzkumů muži pyžamo zatracují a upřednostňují spánek v rouše Adamově, prostě je škrtí guma od kalhot a necítí se volní a po spánku odpočatí. K odložení pyžama se obvykle dostanou při první horké noci, a už tak zůstanou. Nahý spánek dokonce doporučují i lékaři, protože tělo se tak může lépe během spánku uvolnit po celodenním sevření v oděvu, v horším případě v upnutých džínách. Tudíž většina mužů pyžamo jako dárek pod stromeček či k narozeninám příliš neocení.
Autor: Blanka Jirásková
Fotograf: archiv
Vytisknout
E-mail
Facebook
Twitter
Delicious
