Okamžiky
Oči a ruce mají svoji gramatiku a speciální výběr slov. Mnoho lidí to podceňuje, ale již mnoho let se tomuto oboru vyučuje na univerzitách.
Dívám se ti do očí, maličká,“ řekl Humphrey Bogart tuto kratičkou větu Ingrid Bergmannové. Dívala se na něj takovým pohledem, že film Casablanca se musel stát kultovním filmem, říká americký psycholog Dr. E. Hess. Je zakladatelem pupilometriky – pupily – zorničky, zřítelnice, panenky. Dříve bylo známo, že se pupily chovají jako světlomety – za světla se stahují a s přibývající tmou se roztahují. Dr. Hess však dokázal, že naše oči slouží i jako měřiče míry citu. Jsou absolutně nepodplatitelné a vědomě se nedají ovlivnit. Tedy když se nám konkrétní člověk jeví jako sympatický, tak ho pozorujeme vřelým pohledem a panenky se nám zvětšují. Nebo když se dva zamilovaní lidé utápějí v očích toho druhého, vnímají se optimisticky, šťastně a oddaně.
„OČI NÁS MOHOU PŘITAHOVAT, LÁKAT, CHRÁNIT, ALE I VYSMÍVAT SE.“ RENÉE WEVELSIEPOVÁ
Jejich pohledy jsou plné lásky, touhy a sexuálního pnutí, oči mají velké, kulaté a panenky jim tmavnou. Nastává okamžik pravdy – lásku nelze ukrýt, i kdyby se sebevíc snažili, někdy může dojít k omylu, když se na dálku propojí rozzářené oči ženy a muže. Muž si říká: „Mám ji, bude láska.“ Ale ženské slzy, tekutina, která udržuje oči vlhké, má vyšší teplotu než slzy mužské. Tukové částice této tekutiny jsou vláčnější, dopadající světlo se láme a v důsledku toho ženské oči svítí jako drahokamy. Několik kosmetických firem toho využilo a začaly vyrábět ještě více zářící oční kapky, které nejsou vůbec zdravé, ale zato muže přitahují. Na vrcholu stupnice oblbenosti stojí oči modré. Tajemství jejich obliby vězí nejspíš v prvních okamžicích po narození. Když dítě otevře svá nebesky modrá kukadla, neboť všechny mimina mají zpočátku modré oči, tak náš silný instinkt „ochránců rodu“ okamžitě zapůsobí, rozevřeme náruč a svoje srdce. V podvědomí nám tedy zůstává, že modré oči jsou ty nejlepší, nejupřímnější a nejsrdečnější. „Lidé s tímto odstínem oční duhovky jsou většinou dobří milenci a zda-li nezabřídnou příliš hluboko do světa přetvářky, budou se svým životem spokojeni,“ říká známý vědec Dr. Desmond Morris a pokračuje: „Hnědé oči jsou obecně považovány za důvěryhodné a jejich nositel je většinou člověk, který je inteligentní a svou inteligencí si dokáže vybojovat vše potřebné pro svůj život. Může se u něj objevovat častá nevěra a žárlivost. A co oči zelené? Ty prozrazují člověka moudrého, přátelského, který se netají se svými city a rád rozdává. Je připravený dát za svou milovanounebo milovaného i život.Vzhledem k jeho silným emocím není dobré mu zadat důvod k žárlivosti. A oči šedé? Tito lidé jsou nadmíru inteligentní, dokáží zvládat ve svém životě citové i finanční záležitosti.
Nenávistné pohledy a city prozradí v očích malé panenky. Člověk plný utajené agrese oči přivírá a miluje dlouhý, přímý oční kontakt. Snaží se tím toho druhého pokořit, vyčkává, aby protivník ustoupil a sklopil zrak – cítí se přitom jako vítěz oční bitvy. Jak ubohé! Také můžeme oči přivírat a panenky se nám nezmenšují. Je to v případech, kdy nemáme co skrývat, ale jsme ostražití. Jak vidíme, oči jsou vedle řeči naším komunikačním prostředníkem. Tak například tomu, kdo hodně mrká, nesmíme věřit, protože lže. Během jedné lži mrkne až třicetkrát za minutu. Seriozní lidé za stej nou dobu zamrkají desetkrát méně. A co mocní a nadřízení? Jejich podřízení často bezděky klopí zrak. I ve světě zvířat je klopení zraku symbolem pokory. Ale když se zase dívá svému chlebodárci zpříma a drze do očí, tak je to nezdvořilé. Pro zaměstnavatele je to výzva, koho co nejdříve z práce vyhodit, neboť ten člověk nemá dobré úmysly. Černé brýle jsou více módním trendem, ale nemůžeme s nimi předstoupit před osobu, která je výš postavená než my. Také nepatří k důležitým obchodním jednáním, i když se chceme zalíbit. Oči ztrácí funkci důležitého informátora a tím pádem odhání pozitivní energii.
I ruka nám odhalí své. Kdo komu má nejdříve podat ruku při pozdravu je nám všem známé, ale přesto se dělají chyby. Pánové, tvůrci světa, se někdy domnívají, že když udělají druhý krok před prvním, tak tím nepřehlížejí společenská pravidla. Setkáváme se s tím velmi často. Takovým mužům se může stát, že když podají ruku první, dáma ji nechá viset ve vzduchu. Neboť ona má svaté právo podávat ruku první a nebo se rozhodnout, zda-li ji vůbec podá. Také správný stisk hraje velkou roli. V dřívějších dobách to znamenalo pokojné sblížení dvou nebo více lidí. Pokud byla ruka podána jako „leklá ryba“, znamenalo to, že ten člověk je ozbrojený a ukazuje tím svůj nezájem o sblížení. To přetrvává až do dnešní doby. Rozeznat ženu od muže není žádný problém, natož generační a věkové rozdíly. Proto společensky mladší nevnucuje svoji ruku společensky staršímu. Ale pozor! Našemu nadřízenému, byť je mladší než my, ruku první nepodáváme. Ani starší dáma si to nemůže dovolit. Tady přenecháváme veškerou iniciativu na něm. Největší mela se stává ve společnosti, když se potká více partnerských párů. Aby se nekřížily, tak si nejdříve tisknou ruce dámy a potom teprve přicházejí na řadu pánové.
„PODÁNÍ RUKY NÁS MŮŽE OKOUZLIT, ALE I ODEHNAT.“ RENÉE WEVELSIEPOVÁ
Další způsob pozdravu je políbení ruky. Je to dřívější pravidlo, ve kterém kavalíři vyjadřovali úctu, lásku a dík ženám. Ruka se směla úplně líbat pouze v uzavřených prostorách nebo na soukromých pozemcích. Dnes platí pravidlo, že polibek ruky má být pouze naznačený, muž se nad rukou ženy sklání, ruku si nepřitahuje k sobě a jeho rty se nesmějí dotýkat hřbetu ruky. Tento pozdrav si nyní můžeme dopřát kdekoliv. Ovšem má své obdivovatele, ale i odpůrce. Mnoho lidí to považuje za odumřelý způsob pozdravu. Je ale nutné, abychom zvážili, s kým a v jaké společnosti se nacházíme, abychom odmítnutím polibku nezpůsobili nějaký trapas. S podáním ruky si můžeme dovolit letmý polibek na tvář. Tento francouzský společenský zvyk u nás velmi dobře zakotvil. Protože je to jiná země, jiný mrav, neměli bychom ten to intimnější způsob pozdravu v naší zemi aplikovat při prvním vzájemném setkání. Po druhé je to již dovoleno. Třeba ve Španělsku je podání ruky, vzájemné objetí a polibek nutný již od prvopočátku. Proto by bylo dobré, než někam vycestujeme, zjistit si ducha jejich pravidel. Když nám někdo poprvé podá ruku, co první zahlédneme. Jeho oči, lítost, radost nebo vztek a v poslední řadě palec. Podle něj můžeme poznat, jaké má ten člověk vlastnosti. Prosím, studujme to, neboť v dnešní době existuje mnoho přetvářek, které nás mohou odcizit od našich vlastních pocitů a od našich dobrých přátel.
PALEC
• Velký a mohutný: máte před sebou silnou osobnost
• Malý a slabý: je to člověk bez energie a vůle
• Krátký a tlustý: upozorňuje na tvrdohlavost
• Posazený hodně do dlaně: je to nečestný člověk
•Jeli konec palce jako polička, značí to o výbušném a těžko zvladatelném člověku
• Ve středu zúžený: značí člověka myslícího a inteligentního s velkou výdrží
• Posazený vysoko k ukazováčku: známka lakoty, hrabivosti a ješitnosti
Připravil Martin Zajíček
• Velký a mohutný: máte před sebou silnou osobnost
• Malý a slabý: je to člověk bez energie a vůle
• Krátký a tlustý: upozorňuje na tvrdohlavost
• Posazený hodně do dlaně: je to nečestný člověk
•Jeli konec palce jako polička, značí to o výbušném a těžko zvladatelném člověku
• Ve středu zúžený: značí člověka myslícího a inteligentního s velkou výdrží
• Posazený vysoko k ukazováčku: známka lakoty, hrabivosti a ješitnosti
Připravil Martin Zajíček
Autor: Renée Wevelsiepová
Fotograf: archiv
Vytisknout
E-mail
Facebook
Twitter
Delicious
