Plastická chirurgie dělá zázraky i s poraněnou rukou
V Jizerských horách uprostřed zelených lesů a strání leží město Vysoké nad Jizerou. V něm se nachází malá klinika, ale velká svým významem, nesoucí název „Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie“. S úsměvem na rtech nás paní MUDr. Ludmila Fialová patřící k lékařskému týmu této kliniky vítá a jemně opraví, že když se řekne plastika, nejde především o estetickou chirurgii.
Historie plastické chirurgie sahá až do starověku, kde doktoři v Indii používali kožní transplantace pro rekonstrukci poraněných míst na těle. I starověcí Římané prováděli již v prvním století před naším letopočtem jednodušší plastické úkony a operace uší. Plastická chirurgie je v naší republice na vysoké světové úrovni stejně jako rekonstruktivní chirurgie ruky, soustřeďující péči o poraněnou nebo jinak nemocnou ruku. MUDr. Ludmila Fialová se specializuje v chirurgii ruky na spastické horní končetiny – řešení deformit u dětské mozkové obrny, po operacích a úrazech mozku, taktéž po centrálních mozkových příhodách. Věnuje se i rekonstrukci funkce ruky u potraumatických pares, vrozeným vadám ruky a čerstvým úrazům nebo poúrazovým stavům. Ani kosmetická chirurgie jí není cizí. Dovolili jsme si položit několik zdvořilých otázek.
Narodila jsem se ve znamení Štíra.
Co ovlivnilo vaše rozhodnutí studovat medicínu a zvolit si jako obor chirurgii?
Můj bratr i jeho žena jsou lékaři, ale naši rodiče možnost studovat neměli. Přesto nám dali vše a vytvořili podmínky, abychom dosáhli své profese. A za to i za jejich výchovu jsme jim oba vděční. O studiu medicíny jsem začala přemýšlet v období školní docházky, kdy moje maminka bývala často nemocná a léta měla invalidní důchod. Chtěla jsem prostě pomáhat, usnadnit handicap, zmírnit bolest. A to se mi podařilo. Věnuji se převážně chirurgii ruky, kdy nejen tlumíme nebo rušíme bolesti, ale hlavně zlepšujeme, obnovujeme funkci ruky, někdy ji dokonce vytváříme tam, kde není. Velmi dobře známe překvapení pacientů, když zjistí, jak důležitá a vzácná je plně fungující ruka. Ve chvíli, kdy je jen částečně omezena hybnost třeba jen jednoho či několika prstů, nebo zápěstí, si všichni uvědomí, jak podstatná je normálně fungující ruka.
Co vás motivovalo specializovat se na chirurgii spastické horní končetiny?
Spastické horní končetině je u nás věnováno velmi málo péče. Dosud to byla především rehabilitace, která zlepšuje funkci vždy jen částečně. Podstatně větší efekty lze dosáhnout chirurgickým výkonem. Změnou polohy zápěstí a prstů a omezením nebo zrušením svalových spasmů se vždy výrazněji zlepší funkce ruky. I když tato funkce zůstává jako pomocná, všichni pacienti mají potom usnadněnou hlavně sebeobsluhu a běžný denní život. Velmi důležité je to u pacientů na invalidním vozíku, kdy je jasné, že nebudou nikdy chodit. Jejich světem jsou pak ruce. Jestliže těmto lidem alespoň částečně rozvineme prsty stažené křečí do pěsti, nebo zkrácené po ochrnutí a umožníme jim třeba jen sníst rohlík, potom je jasné, že tato práce má význam. Když vidím výsledky na svých pacientech, samozřejmě mám radost a vím, že nemohu přestat, ale naopak tuto péči zdokonalovat a rozšiřovat. Zatím se jí velmi intenzivně věnuji tři roky, kdy jsem odoperovala více než 120 pacientů.
Plastická estetická chirurgie je trochu lehčí téma vašeho oboru?
Pojem krása vnímám jako celkové působení člověka. Nejsou to jen vnější tvary, je to i projev duše. Pro mě krásný člověk nemusí mít dokonalé křivky. Když z něj vyzařuje vitalita, radost, inteligence, pak výraz tváře, gesta i pohyby působí mladistvěji, přitažlivěji. Příroda však nebývá štědrá ke všem, projevy stárnutí těla často neodpovídají věku psychickému. V těchto případech je možné chirurgickým výkonem i dalšími metodami celkový dojem zlepšit. Má-li to zvednout sebevědomí, proč nepomoci dobrému pocitu? Z pohledu preciznosti provedení výkonu nelze hodnotit kosmetické operace jako lehčí. Spíše jde o jiné typy pacientů, kdy celkový stav nebývá jinak komplikován. Důležitou roli občas hraje citlivá psychika.
Jaké jsou vaše záliby a koníčky mimo chirurgii?
Nejlépe si odpočinu při sportu – ráda lyžuji, v létě jezdím na kole, když je čas, tak cvičím aerobik nebo jiné typy posilovacích technik – jako pilates, bosu. Potřebuji tak posílit unavené svaly ze strnulé polohy v práci. Nejradostnější ventil je ale pro mě tanec. Baví mě práce na zahradě, zvlášť je-li tvůrčí. Moc ráda také cestuji.
V rámci celého světa cestujete po lékařských kongresech, uděláte si čas k návštěvě nějakého módního butiku?
Která žena si ráda nezajde do butiku? I já si udržuji přehled o módních trendech a občas osvěžím šatník.
Má vaše osobnost nějakou negativní stránku, o které víte?
Určitě mám dost chyb, o některých vím, některé si možná neuvědomuji. Jsem dost náročná jak na sebe, tak na své okolí. Snažím si toto uvědomovat a korigovat, ale ne vždycky se mi to daří.
Autor: Melanie Vančurová
Fotograf: archiv MUDr. Ludmily Fialové




Vytisknout
E-mail
Facebook
Twitter
Delicious








