Pohádkové manželství Hudečkových

Jako málokterý pár prožívají skutečně idylické manželství. To, že se oslovují Venoušku a Evičko, není žádná póza. Nehádají se, prý jen mají malá nedorozumění. Ona píše skvělé knihy, on je vynikající houslový virtuos. Společně jezdí po světě a těší se ze zážitků z krásných měst. Skoro by se chtělo závidět.

Eva

Pamatujete si ještě, co vás na něm upoutalo na první pohled?
Přímost, laskavost, inteligence. Žádné triky a předstírání. Falešníci mne od něj odrazovali, připomíná mi to kvíz, nad kterým si lámu hlavu, a nakonec vyluštím pitomost.

Co si po 34 letech na něm nemůžete vynachválit?
Nemění hodnoty, a pokud výjimečně ano, tak k lepšímu. On je jako vzácný prvek, který spěje k nejvyšší ryzosti.

Jaký zlozvyk vám jde na nervy?
O tom nemůže být ani řeč. Má roztomilé nedostatky, které mě nevytáčejí, spíš naznačují, jak se asi choval, když byl malý kluk. Je to psina.

Na kterou chvíli ze začátků s Václavem vzpomínáte nejraději?
Když mi oznámil, že to se mnou hodlá vydržet celý život.

Je nějaká příhoda, která by přiblížila jeho charakter?
Vždy dokázal snášet příkoří, místo fňukání a handrkování zatnul zuby a pracoval. Nemstí se zákeřným nepřátelům a v ničem se jim nepodobá. Kdyby používal jejich metody, byl by kolem něj hřbitov talentů.

Do čeho vám mluví a do čeho nesmí?
Nepouštím ho ke kamnům. Je pravda, že v tvůrčím zápalu odbíhám od psaní k plotně a zase zpátky, což v něm budí oprávněné obavy, že jídlo spálím. Já se zase bojím, že se spálí on. Jinak mluvíme úplně o všem, diskutujeme, přeme se, brousíme si mozek. V našem věku je to třeba. Vlastně v každém věku je to třeba, jinak se naplní známé rčení: „Starej blbec byl nejdřív mladej blbec.“

„RÁDA JSEM CHODILA DO OPERY, POSLOUCHALA NEDĚLNÍ ROZHLASOVÉ KONCERTY, MILOVALA JSEM ŠKOLNÍ VÝCHOVNÉ KONCERTY. NAKONEC SE HUDBA PŘEVTĚLILA DO DRAHÉHO ČLOVĚKA, KTERÝ MĚ PROVÁZÍ ŽIVOTEM.“ EVA HUDEČKOVÁ

Když jste mimořádně delší dobu každý jinde, po čem se vám stýská?
Nejvíc po jeho blízkosti. Když odjede, mám pocit, že se kolem mne změnilo klima. Jde to zvládnout, práce je mocný pomocník, odvádí pozornost od stesku. Ale neradi jsme každý někde jinde, snažíme se program uspořádat tak, abychom se od sebe neodlučovali.

Neuralgický bod v manželství je pro ženy zvednuté prkénko na záchodě.
Tak na tento neuralgický bod nejsem citlivá. Nejspíš je stav prkénka v uspokojivém stavu i poloze.

Byla ve vašem vztahu někdy žárlivost?
Žárlivost je přirozený a užitečný jev, pokud nenabude škodlivých rozměrů. Ve zdravém množství funguje jako výstražné znamení učící vás vážit si společného vztahu a dbát o sebe na těle i na duchu, abyste toho druhého neztratili.

Za co nejvíc Václav utrácí?
Za dovolenou a za počítače. Má pro elektroniku nadání, všechno rozebere a zase složí, umí zacházet s těmi nejsložitějšími přístroji, mohl by řídit raketoplán. V tomto ohledu se naše vlohy liší, já sice taky létám v oblacích, ale na jiných perutích, počítač používám jako psací stroj. Můj muž prozkoumá každou novinku trhu, udivuje mě, jak rychle si s ní ví rady, občas mám podezření, že žiju s mimozemšťanem.

Co by to muselo být, aby u vás vznikla větší hádka?
Netuším. Naše nedorozumění jsou velmi krátká a snadno řešitelná.

Jakým způsobem se do vašich knížek promítá hudba?
Hudba je mou součástí, bydlí v mé srdeční komoře. Jako malá jsem stonala, když jsem nemohla číst, maminka mi pouštěla gramofonové desky. Kara?átovy Broučky, potom Smetanu, Dvořáka, Čajkovského, Beethovena. V mém pokoji to zpívalo, dunělo a hřmělo, Mou vlast nebo Slovanské tance jsem mohla poslouchat pořád dokola. Hrála jsem na piáno a na kytaru, zpívala jsem v dětském sboru, ale nepovažovala jsem se za výjimečný talent a hudba se nestala mou profesí. Ráda jsem chodila do opery, poslouchala nedělní rozhlasové koncerty, milovala jsem školní výchovné koncerty. Nakonec se hudba převtělila do drahého člověka, který mě provází životem. Je ztělesněním dobrav mých příbězích, jemu je věnovaná i knížka Sedmihlásek. Vznikla před lety jako mlhavá vize velkorysého projektu, který můj muž, s pomocí schopných lidí, proměnil ve skutečnost. Zlo, omezenost a závist ještě nemá vyhráno, lze ji zastavit a proměnit v harmonii. Řeč umění a krásy je jedním z návodů, aby to v naší zemi lépe fungovalo.

Václav

Pamatujete si ještě, co vás na Evě chytilo na první pohled?
To je přeci jasné, je to kočka!

Co si po 34 letech na ní nemůžete vynachválit?
Pořád je kočka, je charakterní a naučila se záhy senzačně vařit.

Existuje nějaký její zlozvyk, kdy vám jde na nervy?
Nejdříve sundá pánev ze sporáku a až potom ho teprve vypíná. Někdy ho ovšem vůbec nevypne.

Na kterou chvíli ze začátků s vaší ženou vzpomínáte úplně nejraději?
Nejkrásnější vzpomínky jsou asi na první společné dny, kdy se lidé „oťukávají“ a zjišťují společné zájmy a názory. Ten moment, kdy spadne určitá opatrnost a začnete mluvit naprosto otevřeně a upřímně. Věděl jsem velmi brzy, že jsem potkal tu pravou.

Je nějaká příhoda, která by přiblížila lidem její charakter?
Úžasně se zachovala v případě jejího původního povolání herečky. Než aby ustoupila ze svých zásad a přizpůsobila se nedůstojným podmínkám a zvůli lidí, kterými opovrhovala, dokázala opustit milované povolání. V pětatřiceti letech začínala s psaním, léta pracovala s takovým nasazením, že mi to vyráželo dech, a dokázala se prosadit jako špičková autorka. Napsala šest nádherných knížek a scénář ke skvělému televiznímu seriálu „O ztracené lásce“. Klobouk dolů.

Do čeho vám mluví a do čeho nesmí?
Může mluvit do všeho, protože já vím, že to dělá pouze v tom případě, že věci rozumí a má k tomu co říct.

Když jste mimořádně delší dobu každý jinde, po čem se vám stýská?
Je mi líto, že se s ní nemůžu podělit o dojmy, nemůže obdivovat památky, a také že se mnou nemůže ochutnávat dobroty, které právě konzumuji.

Neuralgickým bodem manželství jsou pro muže teplé večeře.
S tím opravdu nemám problém a sám těžko chápu, že takové pitomosti mohou problémem být.

Máte společnou ložnici?
Jasně, že ano, od začátku až do konce, pokud nebudu třeba v budoucnu kvůli chrápání vyhozen. Ale asi zas tak moc nechrápu, takže mně to ani zatím nebylo naznačeno.

Za co Eva nejvíc utrácí?
Samozřejmě za knížky, za zkrášlování bytu a za dobrůtky. To poslední je ale spíš utrácením pro mě. I když knížky, obrázky a koberce mám taky rád.

Co by to muselo být, aby u vás doma vznikla hádka?
U nás hádky vznikají tak, že v podstatě hned zanikají. Spíš než hádky jsou to hlasitější výměny názorů. Když ten druhý pochopí, oč tomu druhému jde, zase se vše vrátí do normálních kolejí. Vřele doporučuji zejména politikům. Poslouchat a snažit se pochopit.

Jakým způsobem se do vaší hudby promítá svět literatury?
Hudba i literatura jsou umělecké obory tak úzce propojené, že někdy v jedno splývají. Dobrá kniha je harmonickým útvarem, dobrá hudba je zase melodickým vyjádřením dramatického nebo poetického příběhu. Vezměme si třeba operu či programovou hudbu literaturou inspirovanou. Eva píše krásné knihy a já se snažím dobře hrát krásnou hudbu, takže se neustále prolínáme a splýváme v jeden celek.