Psychická nevyrovnanost
Je pro muže představa stárnutí děsivá? Proč si nacházejí mladší partnerky? Považují to za ztracené mládí?
V partnerském vztahu by si každý z nás měl uschovat klíč k nějakému tajemství, které si musí náš partner sám najít, aby vztah dlouho fungoval, říkají psychologové. A co když to skryté tajemství je na cestě k nevěře? Co potom? Ženy jsou v tomto směru velmi intuitivní a dobře cítí blížící se nebezpečí.
A teď je otázkou, jestli to chtějí řešit nebo ne. Protože jim v tom brání materiální a pohodlné návyky. Říct větu “Promluvme si!“ je jim obtížné, protože co kdyby náhodou. Silné a odolné ženy si stojí za svým. Nic je neporazí, ani věk, vystupování, konverzace i suverenita druhého. Dotáží se, i když vědí, že se muži při těchto vyřčených slovech cítí nepohodlně, vyskočí jim husí kůže po těle a zmateně reagují. Někdy zní jejich odpověď komicky: „Pojďme do ložnice, miluji tě.“ chytrá žena okamžitě ví, že pravé poledne je u nich neobvyklý čas na lásku a tuší, že se s ním něco zvláštního děje. V ten okamžik si uvědomí, že sex není žádná odpověď na otázku, nýbrž další otázkou pro pokračování v partnerském vztahu.
Sex má na světě velkou moc. Ale je velmi krátkozraké jím řešit problémy, neboť je to pouhé odstranění pavučiny a ponechání zlého pavouka v koutě. Vše bychom měli řešit důkladně a hned, neboť čas nás má ve svých rukou. „Je velmi jednoduché soustředit se na problémy někoho jiného, než řešit ty vlastní,“ říká psycholožka Věra Soukupová, které se stala velmi nepříjemná věc i v jejím manželství. Kolikrát řešila se slábnoucím dechem ve své ordinaci nevěru, pěstní boje, citové vydírání, proměny i otázky sexu. Snažila se těmto lidem vysvětlit, že manželství je významné poslání, ve kterém nemohou být partneři neustále zamilovaní, šťastní, bez kon?iktů a problémů.
Tak nač ty krvavé boje? Vždyť vše se dá řešit určitou tolerancí, porozuměním nebo někdy i vytrvalostí. To všechno by mělo být ovšem vyřčeno a vyslechnuto již na počátku vztahu. Neboť nemůžeme očekávat, že se časem partner změní k lepšímu a nebo také my samy.
A proto, když máme podezření z jeho nevěry nebo často odchází a nerespektuje náš rytmus, v klidu a ne kritickým způsobem ho vyzveme ke konverzaci. Odmítne-li, bude to jeho chyba. Nebudeme ho
přemlouvat, neboť tím posilujeme jeho ego a naše sebevědomí si tím pošramotíme.
V ten moment si musíme přivolat na pomoc rozum, který by nám mohl vysvětlit, proč se náš partner tak hrozně změnil. Nebudeme přece hned uvažovat o rozvodu, neboť ten je spojený s určitými ztrátami. Je to zloděj, který nás okrádá o zázemí, nervy, děti, psy a bere nám mnoho energie.
Nebudu ho oblékat do ušlechtilých slov, neboť rozchod s partnerem, pokud to není alkoholik, není nic povznášejícího nebo osvobozujícího. Dalo by se dokonce i napsat, že rozvod je pro nás ostuda. Protože dva inteligentní dospělí lidé, kteří se bezmezně milovali, zplodili děti, budovali si spolu život, se nyní nedokáží domluvit? Vždyť ve vztahu je místa dost, abychom v něm občas udělali nějaké ty piruety. Ženy jsou přece chytřejší, vnímavější a hlavně silnější než muži. Někdy se ovšem stane hrozná věc a pak je velmi složité udržet rodinu pohromadě.
V tom případě se musíme smířit s prohrou, která se po čase může ukázat jako velké vítězství. Paní doktorka Soukupová si chtěla na chvíli oddechnout od všech těch nepříjemných manželských historek. Odjela s dětmi ke své sestře na Šumavu, kde si vychutnávala ticho a klid. Snažila se každý den na procházkách dýchat provoněný vzduch borového a smrkového lesa. „Energie není nikdy nazbyt, moji pacienti ji budou ode mě potřebovat,“ říká. Těsně před odjezdem domů se pohledem loučila s překrásnou krajinou a náhle zahlédla, jak malé sportovní letadlo ve vzduchu vrávorá a posléze se zřítilo do lesa. Uvědomila si, že ráno se s ní loučil manžel její sestry a odjížděl létat. Zavolala pomoc a až potom na letiště. Uslyšela velmi smutnou zprávu, manžel její sestry zemřel.
Celá situace jí bleskurychle všechnu tu pozitivní energii vysála. Ale srdce jí zavelelo. Po pohřbu si vzala sestru do svého domu a opečovávala její psychiku. Nebylo to jednoduché, ale podařilo se jí udělat ze sestry opět odvážnou ženu se smyslem pro bojovný život a lásku k němu. Jednoho dne, kdy děti byly na škole v přírodě, se vrátila dřív ze zaměstnání, než měla v plánu. Ucítila v ložnici slabý pižmový pach, jako po nedávném milování. Obrátila se na svého manžela s otázkou: “Něco se mi tady nezdá, bude dobře, když si hned promluvíme!“ Jeho odpověď zněla značně nervózně: “Miláčku, nemohu!“ Zeptala se své sestry, jestli ho náhodou nebyla navštívit nějaká žena. Dozvěděla se, že ona pečlivě střeží jejich dům, že ani nepotřebují alarm. Za dalších pár dnů přišla domů již v deset hodin dopoledne. Šla potichu a otevřela dveře do ložnice. V ten moment jí přestala proudit krev v žilách. Její sestra se milovala s jejím manželem. Odešla z domu, sedla do auta a dvě hodiny jezdila, ani nevěděla proč a kam. Celou tu dobu se modlila, aby to nebyla pravda a vnucovala si myšlenku, že je opět přepracovaná a všechno, co viděla, byl pouhý sen, který si nepřeje, aby byl realizován. Vrátila se zpět a vyzvala manžela: „Nyní je čas, abychom si promluvili!“ A on odpověděl: „Pojďme do ložnice, já tě miluji!“ Okamžitě pochopila tu šílenou proměnu.
A to byla poslední tečka za jejich dvacetiletým manželstvím. Podala žádost o rozvod. Nesmíme zapomenout, že ve vztahu, kdy musíme dlouho plavat proti proudu, nás to brzy unaví. Sestra si nakonec jejího rozvedeného manžela vzala. On byl šťastný, protože si považoval jejího mládí a hlavně si myslel, že se upraví jeho rozkolísané sebevědomí. Ale když mu hodně brzo začala počítat na čele při bývající vrásky, jako sobě po každém dobrém jídle kalorie, propadal panice. Snažil se vše zachránit tím, že jí dal hodně svobody, což považoval za zásadní faktor v manželství. Ale ona díky svým rozpjatým křídlům překročila sexuální hranice a spala s jinými muži. „Čelit tak nefungujícímu vztahu nemá cenu,“ říká Ing. Soukup. „Najednou jsem se probudil ze snu a zjistil jsem, že je to plýtvání časem, city a energií v boji, ve kterém nemohu zvítězit. Musím se rozvést. Vůbec nechápu, jak jsem se k téhle ženě dostal. Lituji, že jsem nepřistoupil na výzvu své ženy, abychom si promluvili. Ale v té době mi bylo tak odporné všechno, co bylo zajeté a staré,“ s lítostí dodává.
Paní doktorko, co vy mně můžete říct k delší epizodě vašeho bývalého manžela?
Přesně vím, co se stalo. Tenkrát můj manžel procházel fází věkové regrese. Je to stav podobný pubertě. Psychická nevyrovnanost, neklid a nespokojenost. Někdy muži nechápou, co se s nimi děje. Dělají věci bez rozmyšlení, což může mít později nepříjemné následky. Představa stárnutí je v tomto období pro ně děsivá, víc než pro ženy. Proto si nacházejí mladší partnerky, aby ukázali okolí svoji tělesnou a duševní sílu. U každého muže tyto prudké změny probíhají jinak. Někteří hledají ztracené mládí a mají potřebu se vrátit do období dospívání. Jiní se zase cítí unavení a bezmocní, a proto vyvolávají ve vztahu nepředstavitelné kon?ikty a potíže.
Co máme dělat, když se náš partner dostane do stavu proměny?
Jedna z možností, když to vydržíte, je čekat, než to špatné období ustoupí. Někdy je to otázka dvou až tří let. Jestliže odešel sám ze vztahu, je tady možnost, že se vrátí. Ačkoliv v současné době bych na to moc nesázela. V dřívějších dobách to bylo normální. Hlavně si nesmíme vyčítat, že jsme si vybrali špatného partnera, protože on sám si nedokáže svůj stav – nutkání odejít, vysvětlit. Další možnost je rozvod. V dnešní době žijí lidé déle, v průměru o patnáct let více než dříve. A proto není problém navázat nový vztah a prožít si ho.
Můžete mi prozradit, jaký máte nyní vztah se svojí sestrou?
Krev je silnější než voda. Tam musíme umět odpouštět, protože tím pádem odpouštíme i sami sobě a netrápíme se.
Autor: Renée Wevelsiepová
Fotograf: archiv
Vytisknout
E-mail
Facebook
Twitter
Delicious
