Rovnocenná partnerka
Když nás partner náhle opustí, tak se může stát, že začneme zápasit se svými silami, abychom se nedostali do stavu svůdného zhroucení. Cítíme se oslabeni, ukřivděni a bereme to jako brutální zásah do našich citů a našeho života.
Nemusíme v tom hledat něco nemožného, je to normální projev nad ztrátovou situací. A pokud někomu absence lásky, sexu a partnera nevadí, tak bych ho důvodně podezřívala, že nikdy nebude umět slušně žít a vytvořit si kvalitní vztah. Rozchod je velmi nepříjemná věc a každý z nás si ho musí umět protrpět a vnitřně zpracovat. Není to lehké. Mnohokrát se třeba zdráháme hledat oporu v jiné ženě, neboť v ní vidíme rivalku, nebo hrozbu pro náš další možný vztah. Stydíme se před ní přiznat náš citový a srdeční problém a ubíráme se ke kamarádům mužům, aby pofoukali naši bolest. To nám moc nepomůže, protože žádný muž nedokáže prožívat bolesti druhých tak, jako ty svoje. Pouze žena se dokáže vcítit do cizích duševních problémů a prožít je, jako by jí patřily. Proto dovolme našim blízkým kamarádkám, aby nás podpořily v dobách, kdy potřebujeme vzkřísit naše rozdrásané srdce. Vypovídejme se a vyplačme se jí, třeba i do náruče, protože je to ověřený lék, který nás dokáže zbavit té kruté duševní tísně. I když podle statistik se ženy rychleji vzpamatovávají ze ztráty lásky, než muži.
Různá média, filmy, knihy nás krmí opakem. Žena je v tomto směru silnější a adaptabilnější. Když žena opustí svého partnera, může to vyvrcholit až k velkému dramatu. Muž to cítí jako bolavou životní prohru, i když se třeba o rozchod zasloužil sám. Trpí mnohdy i několik let a málokdy se k tomu přizná. Dusí to v sobě a má pocit, že jeho existence je značně ohrožena. Převážná většina bojuje formou vyčítání, pomstou, urážení a útočení na všechno, co jim přijde na mysl. Kam se rázem poděl ten silný muž? Ptáme se. Do strachu, nejistoty a závislosti. On sice může tímto způsobem vyhrát nějaký ten menší partnerský boj, ale rozhodně válku prohraje. Žena, když se jednou rozhodne odejít, je nepravděpodobné, že by se něčím nebo někým nechala zastavit. „Každý z nás nerad prohrává, a proto jsem se v životě snažil hrát tak, abych vyhrál, ale nepodařilo se mi to. ž skoro nad hrobem mě potkalo štěstí!“ říká Ing. Pavel Sova, který se oženil potřetí, a to s mladou ženou, která byla o třicet let mladší. Nesmírně ji miloval a myslel si, že pouze on musí být její oporou. Nesměla mít žádné koníčky, žádnou práci a žádné přítelkyně. Dělal pro ni vše, co bylo v jeho bohatých silách, a byl přesvědčený, že to, co jí dává, je jedinečné, zvláštní a cenné. Postupem času zjistil, že u ní ztrácí obdiv, úctu a lásku. Jeho sebevědomí klesalo, dostával se do depresí a únavy. Potřeboval se toho ochromujícího pocitu zbavit, protože se cítil jako ve svěrací kazajce. Dlouhé dny se trápil a kombinoval všechny možné scénáře, jak by mohl svoji manželku převychovat a sám sebe zvládnout. Nanic nepřišel, což je možná dobře, neboť mužská výchova je často špatná. Jednoho dne vyzvedával prádlo v prádelně a svůj vůz si zaparkoval daleko. Balík byl pěkně těžký, až se mu podlamovala kolena. Náhodou jela kolem krásná dáma, zastavila a nabídla pomoc. Značně znejistěl, což je u mužů normální, ale nedávají to na sobě znát. Její milý úsměv mu někoho připomínal. Když si k ní přisedl, zjistil, že je to psycholožka, které kdysi navrhoval dům. Zvědavost mu nedala a přijal od ní pozvání na čaj. Při tom fantastickém pohoštění, které nezůstalo pouze u čaje, jí bez ostychu odhalil svoje problémy, které má ve stávajícím manželství. Požádal ji též o nějaký piruetový recept, který by mu pomohl manželství a lásku oživit.
Velmi citlivě mu položila otázku, jak vypadá jeho partnerský sex. Odpověděl jí dost zdrceně, že jeho manželka po něm nikdy moc netoužila a v poslední době ho nevyžaduje vůbec. Vedli spolu dlouho intimní rozhovor a najednou to vzalo zvrat a skončili spolu v ložnici. Po celém tom krásném prožitku se jí vystrašeně zeptal, jak to udělala, že k tomu došlo. Suverénně mu odpověděla: „Jsem do jisté míry nezatížená myšlenkovými zákazy, a proto vám popravdě mohu povědět, že již odpradávna měla žena za úkol nejdříve dospět a pak se naučit nenápadným způsobem manipulovat s muži. A z toho nám evoluce dovolila udělat i současný trend. Pamatujte si, vážený pane, že za mnohým štěstím i neštěstím stojí žena. Ta určuje rafinovaně směr chodu, ve kterém musí muž udělat první krok. A vy jste ho udělal, aniž byste si to uvědomil. Nyní se cítíte svedený, ale není tomu tak. Vaše manželka je moc mladá, tudíž nemůže mít zkušenosti zralé ženy, a v tom je možná háček. A nebude to lepší. Všechno, co jste jí do života dal, finance, přepych a určité bezpečí, se vám nikdy nezhodnotí. Vy budete krásně stárnout a přitom žárlit na mládí, a ona bude teprve poznávat život a nabírat zkušenosti. Nebudete si čím dál víc rozumět. Jak je vidět, že již teď vám nedokáže a nikdy nedokázala říct, abyste ji vzal do náručí a odnesl ji do ložnice. Vy se jí sám nenabídnete, protože se bojíte odmítnutí. Nepřežil byste, kdyby řekla ne, neboť jste slaboch, ostatně jako každý muž, který si vezme ženu o dvacet nebo více let mladší. Pro větší část inteligentní společnosti jste pouhým výsměchem, protože každému rychle dojde, že si propůjčujete mládí za peníze, abyste předvedl světu vaše potentní mužnosti a finanční moc!“ „A proč ty mladé ženy zpočátku souhlasí?“ se jí zvědavě zeptal. „Většinou u nich hraje roli, a to v mnoha směrech, nezkušenost. Neuvědomují si, co život se starším mužem obnáší, a hlavně nedomýšlejí, což je velmi důležité, že společný život bude velmi krátký.
Nebo druhá varianta, jsou to vychytralé ženy, které si samy nevěří cestou životem a potřebují, aby je podpořil starší a mocný muž, kterému by ovšem peněženka nezestárla. V tomto případě to není láska k muži samotnému, nýbrž k jeho postavení a penězům.“ Pan architekt odjel zhrzeně domů. Mezitím jsem se zeptala amerického psychologa, Dr. Roberta Sherea na jeho názor. „Pane doktore, jak byste se vyjádřil k tomu otevřenému projevu MUDr. Brázdové, české psycholožky.“ Neřekla nic nesmyslného. Mnoho mužů na celém světě se bojí stáří. Říká se to o ženách, ale opak je pravdou. Ženy jsou v tomto směru přístupnější. Kdo si myslíte, že vymyslel pro ženy zkrášlovací chirurgii? Byl to samozřejmě muž. Někteří pánové tvorstva si přejí mít vedle sebe mladé a krásné ženy, aby se při pohledu na ně cítili také tak. Je to velká záchrana pro jejich psychiku. Škoda, že se jim nedívají na charakter. Tento typ mužů označuji jako sobce, neboť málokdy povzbudí svoji přiměřeně starou manželku k používání omlazujícího krému, ale hledají si rovnou partnerku mladší, kterou nakonec berou jako ozdobu svého ega. To celé je velmi špatné, protože se většinou nikdo z nich nedočká dobrých konců. Jednoho dne se z lásky, peněz a zmíněného bezpečí stane šikana, která může narůstat do démonických rysů. Potom žijí vedle sebe v traumatu a ona nemůže odejít, protože on od ní očekává vděčnost. Tak to bohužel chodí u 90 % partnerství, kdy je muž o více jak dvacet let starší.“ Podle statistik umírají muži o 7 let dříve než ženy. Stárnou rychleji, díky hormonu, který nazýváme testosteron.
A proto by si každá mladá žena, která touží po starším partnerovi, měla též uvědomit, že porodit jeho dítě by byla velká nezodpovědnost. Což se často stává, a potom je to velmi smutné. Po roce se pan architekt ohlásil u paní dr. Brázdové. Svěřil se jí, že manželka mu oznámila, že se s ním nebude milovat, protože jí to nic neříká, a požádala ho, aby k milostnému aktu přizval ještě jednu ženu a potom možná. Velmi se ho to dotklo, i když přiznal, že to byl jeho celoživotní sen. Nevěděla, že někdy sexuální představa je mnohokrát víc vzrušující než samotný sex. Srdce mu přestalo bušit představou, že by její a svoji sexuální fantazii zrealizoval a pak by mohlo dojít ke kompletnímu zničení vztahu. Proto to rezolutně odmítl. A protože jeho sebeúcta spočívala v poskytování a zabezpečování, chtěl jí to jinak vynahradit a začal ji ještě více zahrnovat hodnotnými dary. Chtěl se cítit aspoň v tomto směru úspěšný, skoro jako každý muž a přitom zapomněl vnímat její povahu. Stal se ještě větším otrokem své kreditní karty. Jednoho dne ho to unavilo. Došlo mezi nimi k vulkánové hádce, po které se jeho manželka tajně odstěhovala. Našel od ní vzkaz v lednici, protože přesně věděla, že když je v duševní nepohodě, tak sahá po jídle.
Na lístečku stálo: „Můj bývalý miláčku, nezapomeň, že v dnešní době jsou všechny mladé ženy stejné, neboť nás svět všechny proměnil ve zboží, které nedokáže nic jiného milovat, než peníze. Sex s tebou nebyl tak špatný, ale částečně jsem mu nerozuměla. Možná k tomu přispěla tvoje stará vrásčitá kůže, nad kterou se mi zvedal žaludek. Každý uběhnutý rok s tebou mi sice přinášel hmotná potěšení, ale také hodně trpkosti a úzkosti. Dnes již je na světě mnoho mladých úspěšných mužů, s kterými si budu jistě po všech stránkách lépe rozumět a proto odcházím.“
Oj, oj, jak brutální jsou pocity této mladé ženy po zkušenosti se starším mužem. Zeptala jsem se paní dr. Brázdové, co si ona sama o tom myslí. „Tady je to jasně dané. Využila partnera, který byl ve společensky nadřazené pozici, aby měla hodnotnější život. A nezvládla to. U ženy, která je zkušená a k tomu by měla moc, peníze a sebevědomí, by to mohlo pro něj dopadnout lépe. V té otázce sexu, kdy si ona stěžuje, není daleko od pravdy. Nebudu to nyní nazývat věkovým rozdílem, protože v dnešní době se mnoho lidí cítí být o patnáct až dvacet let mladšími, než ukazuje rodný list. A právem, neboť nám to evoluce dovoluje. Budu to nazývat třicetiletý rozdíl zkušeností. Většina zkušenějších pánů dělá velkou chybu v tom, že velmi pyšně radí a poučují. Chovají se vševědoucně ve všech směrech a neberou hlasité myšlenky nezkušených žen vážně. Pouze jejich názor musí být platný, protože oni mají přece zkušenosti. Potom když přijde k milostnému aktu, kde ona má větší moc nežli on, tak si nepřeje, aby ji ovládal a ukázal jí, jak může poznat sama sebe. Stává se, že si potom nezkušená dáma dlouho hraje na pomocnici, ale aniž by to on tušil, a naplňuje pouze jeho touhy.
A to ji přestane po určitém čase bavit. Domnívá se, že s rovnocenně zkušeným partnerem bude její sexuální život na úrovni a rozhodne se za ním odejít. Sláva! Ale tady je ještě jeden problém. Ženy vnímají sexuální potěšení trochu později než muži. Jejich krásná fáze začíná až mezi 35 a 45 lety a dále. Je to proto, protože v těchto letech se k estrogenům přidá hormon testosteron, který podporuje sexuální touhu a sebevědomé chování. A co je na tom nešťastné? Že je to právě v době, kdy v těchto letech hodnota testosteronu u mužů klesá.“
Ať počítám jak chci, tak mně vychází, že žena by měla mít správně mladšího partnera a ne obráceně. Pan architekt se dostal do zoufalého stavu. Ztrátu lásky nemohl psychicky unést. Nedokázal si promítnout možnou budoucnost bez ní. A proto se rozhodl, že udělá všechno proto, aby se vrátila. Hovořil s ní telefonicky, osobně, ale nic tomu nepomohlo. Řekl si, že se to asi jemným způsobem vyřešit nedá, a proto ji začal přes telefon zraňovat slovy, které by za normální situace nikdy neřekl. Nezapomněl jí vyčíst, co mohl i nemohl. Nakonec si zpětnou analýzou uvědomil, že soužití mohlo mít šanci. Nakonec se zhroutil. Hodně dlouho chodil do terapeutické skupiny k paní dr. Brázdové, aby svoji prohru překonal. Nakonec zvítězilo známé pořekadlo „rovný k rovnému“. S paní doktorkou, s jeho vysvobozující léčitelkou, začal žít. Mají moc krásný vztah, který je pro něj poprvé v životě sycený láskou a úctou k sobě i tomu druhému.
Autor: Renée Wevelsiepová
Fotograf: foto archiv
Vytisknout
E-mail
Facebook
Twitter
Delicious
