V umění pro umění - Eva Čížková

Když se herečce Evě Čížkovské splnil její největší sen, pak nebylo pro ní v životě nic problematické. Věnovala se tanci, ztvárnila mnoho rolí ve filmech a hraje v divadlech.

Jste výborná herečka, jaké jste měla zázemí, ve kterém jste vyrůstala?
Vyrůstala jsem v klasické rodině, maminka byla v domácnosti, starala se o nás s bratrem a tatínek nás všechny živil. Říkám v klasické rodině, ale pravda je, že v té době nebylo běžné, aby žena byla v domácnosti. Většina mých kamarádek měla pracující maminky. Já díky tomu, že mamka byla doma jsem například zažívala ty nejkrásnější prázdniny, jaké si může městské dítě přát. Třeba u tety v malé jihočeské vesničce Sedlo, dodnes na ně vzpomínám.

Zdědila jste po někom z rodiny talent?
Ne, nejsem z herecké rodiny. Tatínek za svobodna nějaký čas koketoval s divadlem a operou či operetou, ale já po něm bohužel talent na zpěv nezdědila.

Podporovali Vás rodiče ve vašem umění?
Odmalička mne vedli k tancování a ke sportu, ale nikdy nebyly moje aktivity směřované k herectví. To přišlo až podstatně později. Hrozně moc jsem chtěla být dětskou lékařkou, ale ve 3. ročníku gymnázia jsem zjistila, že omdlívám, když vidím krev a bylo po medicíně. Začala jsem tancovat v Divadle hudby, později statovat v Národním divadle a postupně mě práce přibývala. Když jsem rok po maturitě dělala zkoušky pedagogiky tance na HAMU, bohužel nebyla jsem přijata. Tenkrát se mě Jirka Vala zeptal, proč to nezkusím na herectví. Záhy jsem dostala první nabídku na hlavní roli v TV inscenaci od Pavla Brabce „Odpouštím ti, tatínku“, ani chvíli jsem neváhala a přijala. Rodiče nebyli pří liš mou volbou nadšeni, jejich sen, že dcera bude právnička, se jim rozplynul a já si šla za svým. Dva roky po maturitě mě paní Jiřina Steimarová připravila na DAMU a byla jsem přijata. Rozhodně nemůžu říct, že by mě rodiče nepodporovali, myslím, že se jen báli nejisté existence, která klidně mohla nastat.

„Jsem nevyléčitelná romantička, bohužel reálný život mě vždy pošle na zem!“

Mají vaše děti vztah k umění?
Ano mají, odmalička chodí do divadla. Ale já jsem je vedla i ke sportu. Chtěla jsem a stále chci, aby si našli svou cestu a nechci jim přikazovat kam se mají ubírat jejich zájmy. Pro mne je hrozně důležité, aby to, co dělají, čemu se věnují, dělali s láskou a ne proto, že jim to předurčují jejich geny. Syn letos maturuje na osmiletém gymnáziu, hraje fotbal a chystá se na přijímačky VŠ. Dcera studuje jazykovou školu a je juniorskou vicemistrní republiky v krasobruslení. Vlastně také umění, ale na ledě. Pro mě je důležité, že to, co dělají, dělají s láskou a dobrovolně.

Jste romantická?
Jsem nevyléčitelná romantička, bohužel reálný život mě vždy pošle zpátky na zem!

Kolikrát v životě jste byla zamilovaná? V kolika letech poprvé?
Poprvé to bylo v první třídě, ale milovaly ho snad všechny holky ze třídy a on si klidně odešel na jinou školu. Pak byly takové ty dětské lásky. A kolikrát jsem byla zamilovaná? Od puberty vlastně pořád, copak se dá žít a být šťastná bez lásky?

Máte dobré přátele?
Ano, mám to štěstí, že mám několik přátel, o kterých vím, že se na ně můžu opravdu spolehnout.

Víte o někom, kdo by Vás zachránil, kdybyste spadla mezi žraloky?
Jsem přesvědčená, že určitě ano. Ale jsem také přesvědčená, že by se našel někdo, kdo by mi tam i rád pomohl.

A co láska?
Děti a láska – smysl života.

Kdyby Vám někdo nabídnul, že Vám splní vaše tři přání, které by Vás napadlo jako první?
Určitě zdraví pro všechny mé blízké a milované. A samozřejmě bych si přála velké štěstí a krásnou trvající lásku.

Dcera studuje jazykovou školu a je juniorskou vicemistrní republik y v krasobruslení. Syn letos maturuje na osmiletém gymnáziu, hraje fotbal a chystá se na přijímačk y VŠ.

EVIČKA ČÍŽKOVSKÁ
se narodila ve znamení Váhy, tedy svou neuvěřitelnou lásku k dětem, svým blízkým a ke krásným věcem mohla získat díky své vládnoucí rozkošnické planetě Venuši – bohyně lásky a krásy.

Redakce RENEE jí přeje hodně štěstí, zdraví a lásky.