Vášeň je magické slovo

Láska? Vražda? Podvod? V pěti státech Evropy bude vydána kniha podle skutečné události, která nemá konkurenci.

Pro začátek můžeme prozradit, že Renée Wevelsiepová byla původně top modelkou předvádějící modely pro světové firmy. Dokonce vyhrála jednu ze soutěží krásy, která představila dívky co nejvíc podobné Sofii Loren. Vyrůstala v rodině, kde tatínek, původem Francouz, byl v padesátých letech politickým vězněm. To ji samozřejmě naladilo nejen proti režimu, ale také nastartovalo k velkým ambicím. Studovala herectví, psychologii a také výtvarné umění. Psychologie a malování jsou dodnes jejím velkým koníčkem, o čemž svědčí i populární články v magazínu Renée.

Napsala jste knihu ve třech jazycích s názvem Nepláče. Proč jste ji tak nazvala?
Hlavní představitelka knihy, Alice, prožívá mnoho nešťastné lásky, podvodů a pomluv, a přesto se nehroutí. Ba naopak, nenechá se ničím zastrašit a jde životem dál. Stačí přitom pomáhat svému okolí v prekérních situacích. Těch se odehrává v knize hodně, až se bude čtenářům tajit dech.

To téma vyšlo z vaší fantazie nebo je to pravdivý příběh?
Každý spisovatel musí mít hodně fantazie, jinak by psal v holých větách nebo vůbec nic. Knihu jsem napsala podle skutečné události.

Z jakého prostředí jste čerpala téma?
Z hereckého, filmového a vydavatelského světa.

Kritizujete v ní někoho nebo něco?
Ano, novinovou distribuci. Kniha bude vydaná v pěti státech a budu ráda, když si čtenáři v Evropě přečtou, jak v České republice funguje distribuční systém. Když jsem se o tom zmínila ve světě, tak se na mě všichni dívali nevěřícně.

Kdy se bude kniha křtít?
Křtít? Nevím jestli to slovo je správné. Myslíte tím prezentaci nové knihy? Bude to v říjnu tohoto roku, to již budou všichni z dovolené ve svém zázemí.

Budete zvát zahraniční hosty?
Samozřejmě. Ale také naše předplatitelky a předplatitele. Chci, aby si něco užili, protože to bude přenášet německá televize.

A české umělce?
Jak jistě víte, tak mnohé stojí na sympatiích. Někteří mě nemají rádi, protože nedostali prostor v mých časopisech, někteří zase pomlouvají, aniž by mě osobně znali, a tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Jistě se moje asistentka postará o dobrý výběr a já doufám, že bude mít přesnou trefu.

Můžete mi prozradit, kolik jste toho v životě napsala?
Mnoho. Nebyla bych schopná to ani spočítat. Začala jsem velmi brzo. Ve svých dvaceti letech, byť jsem byla vytížená focením v zahraničí, jsem psala do dětského časopisu Ohníček. Nesmějte se, vždyť v té době tady nic kloudného nebylo. Mám ještě schované ty směšné honoráře. Ale potom to mělo velmi úspěšné pokračování a trvá to až dodnes.

Tedy vydavatelství jste si postavila kvůli vašemu psaní?
Rozhodně ne. To by byla hodně drahá legrace. Již od útlého mládí jsem tuto profesi chtěla dělat. Byl to můj sen, škoda, že se naplnil o trochu později. Tak to většinou v životě bývá, že si někam namíříte, ale svět se vám nechce přizpůsobit. Díky mým třem manželstvím jsem částečně ztratila moc nad svým osudem, protože jsem se musela ohlížet na partnera, děti i své okolí. Nyní je vše v pořádku.

Máte nepřátele?
Ano, hlavně jsou to bývalí zaměstnanci, se kterými jsem se musela rozloučit pro jejich nedokonalou práci. Dokonce si nacházejí čas, který údajně dříve neměli, a píší na mě různé anonymní dopisy i do zahraničí.

Máte přítele?
Zajisté, noblesního a milujícího umění.

Kdo je to? Nebo alespoň v jaké branži se pohybuje?
Promiňte, konkrétně vám neodpovím. Pouze mohu říct, že jsem vždy tvrdě bojovala proti přísloví: „Stará láska nerezaví“. Zdálo se mi to nesmyslné. Život přece běží dopředu, tak proč bychom se měli vracet? Ale nedávno jsem s hrůzou zjistila, že moje přesvědčení bylo klamné. Jak se historie opakuje, tak se může opakovat i láska.

Hodně se říká, že nevěra utužuje partnerství. Co si o tom myslíte?
Nevěra vůbec není správná, ani když je tajná. Je totiž velmi nebezpečná. Ženy začínají trvat na svém, že musí cítit lásku, ne pouze vyslovenou, ale skutečnou, a to ve všech směrech. A pokud to tak není, snaží se přimět partnera k tomu, aby se změnil. Ale muži se neradi mění, i když to slibují. Žena se potom zachová razantněji, ne jako v dřívějších dobách, a cíleně potká muže, který ji udělá šťastnou. A to je velmi nebezpečné, protože z nevěry může přejít do hluboké emocionální výměny, která zamíří k rozchodu se stávajícím partnerem. Jeden psycholog k tomu napsal krásné přirovnání: „Pokud bydlíš dlouhá léta na nádvoří a někdo ti otevře okno do paláce a ty poznáš jeho dokonalost a velkorysost, pak tě nádvoří paláce již nikdy nemůže uspokojit.“ Myslím si, že mnoho mužů by se mělo konečně naučit více chápat ženskou duši a mít více otevřenou náruč, která by si uměla ženy s láskou udržet. Protože bez nich budou jako bez auta s navigací. O tom jsem přesvědčená.

„LÁSKA JE PRO NÁS VŠECHNY TÍM NEJMOUDŘEJŠÍM UČITELEM NA SVĚTĚ. PŘINESE NÁM VELKÉ ZKUŠENOSTI, RADOSTI, ZKLAMÁNÍ, VZÁJEMNÁ HLUBOKÁ I POVRCHNÍ POROZUMĚNÍ.“ R E N É E WEVELSIEPOVÁ

Jaké máte vlastnosti? A víte o nějakých negativních stránkách vaší osobnosti?
Ve svém životě řeším vždy to složitější dříve než to jednodušší. A proto začnu hned tou stránkou negativní. Perfekcionismus je pro mě magické slovo. Tudíž všechny věci, ať se týkají lásky, rozchodu nebo práce, musí být dokonalé.
A hlavně podle mého přání. A pokud to tak není, stane se ze mě rozzuřená fúrie, která nezná břehy. V ten moment je ve mně nedostatek ochoty a schopnosti vcítit se do toho druhého. Jinak mám v sobě silný ochranný instinkt, který mně ukazuje, kudy cesta vede a kde je slepá ulička. Bohužel jsem ho získala až po mnoha životních zkušenostech.

Co pro vás znamená slovo láska?
Je to několik forem ušlechtilých citů, které investujeme do druhých, jimž dovolíme vstoupit do našeho života. Láska je tím nejmoudřejším učitelem. Přinese nám velké zkušenosti, radosti, zklamání, vzájemná hluboká i povrchní porozumění, se kterými se musíme pouze sami vypořádat.

RENÉE WEVELSIEPOVÁ
se narodila ve znamení Kozoroha s ascendentem ve Lvu a měsícem v Blížencích. Tato pozemská, ohnivá a vzdušná souhra znamení z ní udělala ženu všestranných zálib. K vydavatelství se dostala díky svým scénářům, jež převážně psala pro Američany, kteří ji posléze oslovili ke spolupráci na vydávání protidrogového časopisu. Jejich nabídka byla velmi lákavá, ale ona si těsně před podepsáním smlouvy uvědomila, že by byla vlastně sama proti všem. Končit někde pod vlakem se jí nechtělo.

NEPLÁČE

Renée Wevelsiepová

N O R B I P R E S S

„Alice, nemám už žádnou sílu, někdo mi ji krade z těla. A teď už vím, co chci. Chci umřít, jenom smrt mi dá klid… konec naděje… neuzdravím se, nikdo mi tu nemoc nezastaví … možná na chvilku přeruší… Bude se vracet za hodinu, za dvě, za týden znovu a zas.“ Alici ztuhlo celé tělo. S tím zoufalstvím, s jakým to říkal, jí rvalo srdce z těla. „Já už nemůžu dál a ani nechci, Alice! Jsi ve všem dokonalá, věřím ti, musíš mě zabít! Dělej! Zabij mě! Třeba mě tím autem přejeď, ty to zvládneš! Dělej! Nebo skočím pod jiné…“ Kosmickou rychlostí vyletěla z vozu. Objala ho a dala mu na jeho mrtvolně bílou tvář několik drobných polibků. Začala mu slibovat: „Tvoje nemoc není žádný mor, před kterým bys musel utíkat do nebe. Vzpamatuj se, budu s tebou a budu ti oporou. To zvládneme, deprese je přece sranda.“ Objímala ho stále víc a víc. Po chvilce se jí vytrhl z objetí a zasípal: „Já jdu!“ V tom okamžiku ho zachytila za košili a pásek u kalhot. Cloumala s ním a navzdory jejím dobrým úmyslům na něj začala řvát: „Absurdity vymýšlet, to ti je vlastní. Ty vzácný idiote! Chceš tady dělat divadlo pro lidi?! Mám o tebe strach! Padej do auta!!! Děláš mně pořád samé nervy!“ Vší silou, kterou v sobě pobrala, ho strhla ze silnice a s velkou zuřivostí ho nakopla. Zapotácel se, podlomily se mu nohy a skácel se na zem. „Nééé,“ vykřikla, když ho viděla bezvládně ležet. Strachy se jí zrychlil tep, rozbušilo srdce a hlavu měla na rozskočení. Sehnula se k němu s očima plné hrůzy. „Proboha, já jsem ti něco udělala, ale nerada.“ Zoufalstvím se chytila za vlasy a měla chuť si je vyrvat. Chvěla se zimou. Strach se v ní hromadil. Rozklepanými dlaněmi ho poplácala po tvářích: „Henry, promiň, prosím tě promiň, nechtěla jsem ti ublížit. Chtěla jsem tě zachránit od tvého šíleného rozhodnutí. Už jsem si nevěděla rady… Promiň, jsem strašně nešťastná!“ Přikrčila se k němu víc. Dala mu svoje čelo na jeho a šeptala: „Chci, abys dál poslouchal temnou letní zpívající noc. Nebudu ti to vyčítat.“ Její slzy mu stékaly po obličeji. Najednou ji ovanul jeho dech. Otevřel oči a vyděšeně se zeptal: „Co to vyvádíš Alice?“ Odpověděla již, jako by jí spadl kámen ze srdce: „Chci tě zabít, ale ty se nedáš,“ pochopitelně to nemyslela vážně. „Tak proč u toho brečíš?“ zeptal se. „To přece nemá logiku.“ Nekomentovala to. „Pomoz mi Henry, dělej, jsi moc těžký.“ A v marné snaze ho rvala do auta. Něco zabrblal a s velkým vysílením se pokoušel vstát. Napotřetí se jim to podařilo. Nastartovala auto a zamkla všechna okna, aby se za jízdy nedalo vystoupit.

NICHT TRÄNEN

Renée Wevelsiep

N O R B I P R E S S

„Alice, ich habe keine Kraft mehr, jemand stiehlt sie aus meinem Körper. Aber jetzt weiss ich schon, was ich will. Ich will sterben, nur der Tod bringt mir Ruhe... Ende aller Hoffnungen... Ich werde nicht genesen, niemand kann die Krankheit anhalten...vielleicht nur für eine kurze Weile unterbrechen... Dann wird sie zurückkehren, in einer Stunde, in zwei Stunden, in einer Woche kommt sie wieder und wieder.“ Alice erstarrte. Die Verzwei?ung, mit der er es ihr sagte, riss ihr das Herz aus dem Körper. „Ich kann nicht mehr und will auch nicht, Alice! Du bist so vollkommen, ich glaube dir, du musst mich umbringen! Mach schon! Bring mich um! Überfahre mich zum Beispiel mit dem Auto, du schaffst das! Mach schon! Oder ich werfe mich unter ein anderes...“ Blitzschnell sprang sie aus dem Wagen. Sie umarmte ihn und gab ihm auf seine leichenbleiche Wange einige kleine Küsse. Sie ?ng an, ihm zu versprechen: „Deine Krankheit ist keine Pest, vor der du in den Himmel ?iehen müsstest. Reiss dich zusammen, ich werde bei dir sein und dich unterstützen. Wir schaffen das, Depression ist doch nichts Ernstes.“ Sie umarmte ihn mehr und mehr. Nach einer Weile riss er sich aus ihrer Umarmung und sagte mit erstickter Stimme: „Ich gehe schon!“ Da ergriff sie sie sein Hemd und seinen Hosengürtel. Sie schüttelte ihn und trotz ihrer guten Ansichten fuhr sie ihn an: „Absurditäten auszudenken, das ist dir eigen. Du, seltener Idiot! Willst du hier Theater für die Leute machen?! Ich habe Angst um dich! Scher dich ins Auto!!! Du nervst mich ständig!“ Mit ihrer ganzen Kraft, die sie sammeln konnte, riss sie ihn von der Straße weg und mit großer Wucht trat sie ihn. Er schwankte, bekam weiche Knie und stürzte zu Boden. „Neeeein,“ schrie sie auf, als sie ihn reglos liegen sah. Vor Angst wurde ihr Puls schneller, ihr Herz schlug höher und ihr Kopf drohte zu platzen. Sie beugte sich zu ihm mit Augen voll Schrecken. „O Gott, was habe ich dir angetan, ich wollte es nicht.“ Verzweifelt hielt sie ihre Haare fest und ihr war danach, sich die Haare zu raufen. Sie zitterte vor Kälte. Angst staute sich in ihr auf. Mit zitternden Händen patschte sie ihn an die Wangen: „Henry, entschuldige, bitte, bitte, ich wollte dir nicht weh tun. Ich wollte dich nur vor deiner verrückten Entscheidung retten. Ich wusste mir keinen Rat mehr... Entschuldige, ich bin schrecklich unglücklich!“ Sie bückte sich noch tiefer zu ihm, legte ihre Stirn an seine und ?üsterte: „Ich möchte, dass du weiter in die dunkle singende Sommernacht hineinhörst. Ich werde es dir nicht vorwerfen.“ Ihre Tränen ?ossen an seinem Gesicht herunter. Auf einmal umwehte ihn ihr Atem. Er öffnete seine Augen und fragte sie erschrocken: „Was treibst du denn, Alice?“ Sie antwortete, als wäre ihr ein Stein vom Herzen runtergefallen: „Ich möchte dich umbringen, aber du willst dich nicht fügen,“ – das war natürlich nicht ernst gemeint. „So, warum weinst du dabei?“ fragte er. „Das hat doch keine Logik.“ Sie kommentierte es nicht. „Hilf mir, Henry, mach schon, du bist zu schwer.“ Vergeblich bemühte sie sich, ihn ins Auto zu zerren. Er murmelte etwas und ganz erschöpft versuchte er aufzustehen. Beim dritten Mal gelang es ihnen. Sie startete das Auto und schloss alle Fenster, damit er während der Fahrt nicht aussteigen konnte.

„SIE BÜCKTE SICH NOCH TIEFER ZU IHM, LEGTE IHRE STIRN AN SEINE UND FLÜSTERTE: „ICH MÖCHTE, DASS DU WEITER IN DIE DUNKLE SINGENDE SOMMERNACHT HINEINHÖRST. ICH WERDE ES DIR NICHT VORWERFEN.“ IHRE TRÄNEN FLOSSEN AN SEINEM GESICHT HERUNTER. AUF EINMAL UMWEHTE IHN IHR ATEM. ER ÖFFNETE SEINE AUGEN UND FRAGTE SIE ERSCHROCKEN: „WAS TREIBST DU DENN, ALICE?“ R E N É E WEVELSIEP

PASSION IS A MAGIC WORD

Love? Murder? Cheat? The book based on actual events, which has no competition, will be published in five states of Europe.

We can repeal, for a start, that Renée Wevelsiep was primarily a top model showing off models for world companies. She even won one of the beauty competitions which presented girls similar to So?a Loren. She grew up in the family, where her father, the native Frenchman, was the political prisoner in the ?fties. It clenched her of course against the regime, but also pushed her to great ambitions. She studied dramatic art, psychology and also art. Psychology and art are her big hobbies up to this day. The popular articles in the magazine Renée evidence that.

You wrote the book “Does not cry” in three languages. Why did you choose this title?
The principal actor of the book, Alice, goes through unlucky love, cheats and slanders and despite that she does not fold up. On the contrary, she does not let anything discourage her and continues to live her life. She manages to help her surround in delicate moments as well. The book is full of those moments, they will catch reader’s breath.

Did the theme arise out of your fantasy or is it a true story?
Every writer has to have much fantasy or he would write bare sentences or nothing at all. I wrote the book according to a true story.

From which surrounding did you take the theme?
Form the dramatic, ?lm and editorial surrounding.

Do you criticize somebody or something in the book?
Yes, the newspaper distribution. The book will be published in ?ve states and I will be glad when the readers in Europe read how the distribution system in the Czech Republic works. When I mentioned it in the world, everybody looked at me in disbelief.

When is the book baptized?
To baptize? I do not know if this word is correct. Do you mean the presentation of the new book? It will be in October this year, everybody will be back from a holiday.

Will you invite foreign guests?
Of course, I will but also our subscribers. I want they enjoyed it, because the german television will transmit it.

And Czech artists?
As you know, a great deal stands on sympathy. Some of artists do not like me, because they did not get a place in my magazines, some slander me without knowing me and I could continue in this way. My assistant will surely care for the best choose and I hope that she will guess right.

Can you betray me what all have you written in your life?
I am not able to count it. I started very soon. I wrote for the magazine Ohníček when I was 20 years old, though I was workload because of abroad photo shoot. Do not laugh, nothing worthwhile was here at that time. I am still palming the ridiculous honorarium. But after that it continued very well and it still lasts.

Have you thus built your publishing because of your writing?
Absolutely not. It would be very expensive fun. Since I was young I wanted to do this profession. It was my dream, it is only pity that this dream came true a little bit later. And it is usually in life that you tent to something, but the world does not want to adapt. I lost partly the control over my destiny, because of my three marriages. I had to look back to my husband, children and my surrounding. Now everything is all right.

Do you have any enemies?
Yes, they are primarily my former employees with whom I had to break because of their faulty work. They are even ?nding the time, which they had not allegedly before, and write anonymous letters about me and also abroad.

Do you have a friend?
Yes. He´s very re?ned and loves ?ne arts.

Who is he? Or at least, from which business is he?
I am sorry, but I do not answer more concretely. I can only say that I have ever struggled against the word: “Old love never rust.” It seemed to me senseless. The life goes forward, so why should we go back? But recently I found out with fear that my conviction was false. History can be repeated and love can be repeated as well.

It is said that conjugal infidelity strengthens the partnership. What do you think about it?
The in?delity is not right in general, not even secret. It is very dangerous. Women start sitting tight, they have to feel love, not only pronounced but real love and in all ways. And if it is not like that, they will try to in?uence their partners. But men do not like changing, although they promise it. Women behave more briskly after that, not like in the past, and meet targeted men, who make them happy. And this is very dangerous, because they could come over form in?delity to deep emotional exchange that makes for the break up with a current partner. A psychologist says to this: “If you have been living for a long time on a court and someone opens a window to palace for you and you realize its perfection and broadmindedness, the court will satisfy you never more.” I think that a lot of men should learn how to understand more the women’s mind and have more opened arms that would be able to keep women with love. Because without them they will be like without a car with navigation. I am convinced of that.

What are your characteristics? Do you know any negative sites of your personality?
I solve the more complicated problems ?rst, then the simpler, in my life. And that is why I start with the negative site. The perfectionism is the magic word for me. Hence all things, no matter what it is – love, break up, work – have to be perfect and mainly according to my wishes. If it is not so, I will become furious fury that knows no bounds. I have not enough willingness and ability to empathy. But I have also the great protective instinct that shows me, which way is right and which way is the blind alley. However I got it after many facts of life.

What does the word love stands for you?
It is a few forms of thoroughbred feelings, which we put in the others that are allowed to enter our life. Love is the most intelligent teacher for everybody. It brings us big experiences, pleasure, disillusion, mutual deep and super?cial understanding, with which we have to deal with.

RENÉE WEVELSIEPOVÁ
was born in the sign of Capricorn with predominance of Leo and with moon in Gemini. This earthy, fiery and air scheme of sign made her a women of various hobbies. She got to the publishing due to her books that she wrote mainly for Americans. They addressed her consequently for cooperation with the publishing of antidrug magazine. Their offer was very alluring, but she realized, before she signed the contract, that she would have been alone against all. She did not want to end her life somewhere under the train.

SANS LARMES

Renée Wevelsiep

N O R B I P R E S S

«Je sais que j’avais perdu mon combat entre l’ancienne et la nouvelle vie de laquelle j’attendais vraiment beaucoup et qui ne m’a apporté que des douleurs émotionnelles qui …………» Il ne l’a m?me pas laissé ?nir la phrase tout en demandant avec un vif intér?t: «Peux-tu me dire ce que tu ressens pour moi?» «Ecoutes, Philippe, je n’arrive ni a le prononcer ni a tenter de t’expliquer ce qui est inexplicable pour moi m?me: Je t’aime, ou bien, je suis amoureuse de toi, en tout cas j’ai du mal ? résister ? ce sentiment. C’est le génie de la Nature m?me qui m’a projeté dans ce chaos affectif effrayant o? je ne trouve aucun soulagement mais bien une souffrance qui ne veut pas quitter mon c?ur... Evidemment, il doit y ?tre une méchanceté quelque part, un pi?ge cruel du destin, car aimer deux hommes ? la fois n’est pas naturel.» Philippe laissait s’écouler ces tons poignants de ses l?vres sans dire un mot. Le silence, le grand silence lui aussi avait sa propre grammaire et son choix particulier de mots. Cette séparation il l’a prise au sérieux. Une idée lui a traversé brusquement la t?te, que ce n’était pas seulement la mort qui divisait des ?tres humains mais aussi la vérité. Sans intention, derri?re cette vérité avait été dissimulée une épée.